FINSKO 4. část - Národní park Oulanka, Laponsko, Rovaniemi

pirát cest

Mraky se zlověstně valily přímo na mě. Nebylo na co čekat. Šel jsem, dokud jsem měl síly, nic jiného jsem nepotřeboval, jen tady promoknout skrz naskrz. S velkou úlevou jsem došel k jezeru pod vodopádem Jyrävä, kde stál malý srub Sillastupa.

Jen co jsem vešel dovnitř začalo lít, tomu se říká přijít za pět minut dvanáct. Lilo a hřmělo asi 20 minut. Ale v chatě to byla už jen zábava. Přes polovinu chaty byly postavané dvě širokánské (na celou šířku chaty) dřevěné pryčny, stojící nad sebou. Tam se spalo. Sruby bývají v sezóně přeplněné a tak jsem byl zvědavý, kdo z pocestných tady zůstane se mnou spát. Nakonec jsem zde zůstal sám, protože všichni po bouřce ještě pokračovali dále. Večer jsem vytáhnul udici a pokoušel se chytat na rybičku. Hned na první nahození jsem chytil okouna. Rybáři naproti chytali na mušku lososy, ale nemám udici na muškaření. Já jsem po úspěchu s rybičkou vytáhnul také plavák a ze schodů u chaty jsem za půl hodinky vytáhnul asi 10 perlínů. Čtyři největší jsem si nechal (největší měl asi 35 cm), zabil, vyčistil a na erárním pekáči jsem si je připravil. Bylo to výborné!

Aby mi nebyla ve srubu zima, rozdělal jsem si v kamnech oheň. Za chvíli bylo v chatě jako v sauně, musel jsem i větrat. Z pryčny, na které jsem spal, jsem měl krásný výhled oknem na mohutný 12-ti metrový vodopád Jyrävä. Kvůli teplu jsem nemohl usnout. Ráno bylo jasno. Cesta zpátky už byla méně náročná, šel jsem podél divoké řeky nahoře nad kaňonem směrem zpět k vodnímu mlýnu a potom do kempu. Zabalil jsem si, moje další cesta vedla na severní polární kruh, neboli na Napapiiri, jak to nazývají místní.

Počasí bylo výborné, byl jsem na polárním kruhu a bylo +24 °C, sluníčko, něco nenormálního. Do hlavního města Laponska – do Rovaniemi je to zhruba 200 km, cesta ubíhala dobře, ani jsem se nenadál a byl jsem v  Napapiiri, na severním polárním kruhu. Je to pomyslná čára na 66° 33´ rovnoběžce, kde během letního slunovratu nezapadá slunce a 21.12. je zase celých 24 hodin noc. A neoficiálně je to pro děti místo, kde je v létě Santa Claus.  A díky tomu je toto magické místo přímo posedlé „SantaClausománií“. Desítky obchodů se suvenýry se santovskými postavičkami, ale i pěknými laponskými svetry, rukavicemi, čepicemi ze zvířecích kůží apod. Nejdříve jsem zašel na Santovu poštu. To je opravdu zajímavé, jak sem píší děti z celého světa. Zatím dostal Santa Claus 12,5 miliónu dopisů, poslední Vánoce to bylo 500-tisíc dopisů s přáními. Nejvíc jich dorazilo z Velké Británie, z Itálie a Polska. Byly tam poličky s názvy zemí celého světa, našel jsem i dopisy od dětí z České republiky. Bylo to hezké. U pokladen obsluhují usměvaví skřítkové. Měl jsem v plánu navštívit Santu v jeho návštěvnickém centru. Jde se k němu mystickými chodbami, jednou jsem jakoby ve vzducholodi, potom jdu přes led, nakonec přicházím k obrovským hodinám s asi 15-ti metrovým kyvadlem, které otáčí velké ozubené kolo. A to otáčí na hřídeli jakoby celou zeměkouli. Aspoň tak je to tady zobrazené.

K Santovi se chodí vždy po rodinách. Když přijdete s dětmi, zeptá se jich, jak se jmenují, odkuď jsou, zda celý rok poslouchaly. Když poslouchaly, dostanou malou nálepku Santův malý pomocník. Potom se můžete se Santou vyfotit. Samozřejmě fotka byla potom na prodej.

Potom jsem se přesunul do Rovaniemi. V místní restauraci v centru města jsem se navečeřel a šel spát.

Pro ty, co mají děti určitě doporučuji návštěvu Santa Parku. Je to zábavní park pro děti, vytesaný ve skále pod kopcem. Tento park vedoucí tunely pod zemí skrývá různé atrakce se santovskou tématikou. Např. ledová místnost se zvířaty z ledu (uvnitř pořádně mrzlo, dostanete i teplé bundy), byla zde hraná show, škola Elfů, můžete se povozit na vozech po kouzelné zemi skřítků, nebo si opékat s Elfy bonbóny nad ohněm. Je to tady i jediné místo na světě, kde se dá překročit severní polární kruh pod zemí. Samozřejmě zde byla i Santova pošta, ale i možnost audience u Santy.
Rovaniemi má jako každé větší finské město i letiště. Tohle je oficiálním letištěm Santa Clause (co jiného bysme čekali, že?!). Pěkný terminál s jednou přistávací dráhou. Název letiště je vytvořený ze sobích parohů.

Zastavil jsem se ještě v Husky parku. Chlapík Tommi Marjamäki, kterému je tak 35 let, tady chová 50 psů husky a dělá s nimi jízdy v zápřahu. Tahají vozík na kolečkách, což se mi až tak romantické nezdálo. Psy měl ale nádherné. V zimě jich mívá okolo stovky, v zimě mají i hlavní sezónu. Povídal jsem si  s ním o psech a možnostech výletů a celkem mě nadchla možnost výletů ze severofinského města Ivalo do norského Karasjoku. Jede se 7 dní, každý má svůj zápřah s osmi psy. Sám si je řídí a stará se o ně. Spí se ve dřevěných srubech, kde je připravená i strava. Venku bývá během dne v tomto období okolo – 20 °C, v noci okolo – -45°C. Jede se v malých skupinách, obvykle cca 6 lidí. To by byl úžasný zážitek ze zimní drsné laponské přírody. Dost mě to zaujalo, našel sem si  web toho chlapíka.

Ve Finsku, jako i v severní části Švédska jsou dost často hlavní tahy silnic ohrazené pletivem právě proto, aby se nestávalo tolik dopravních nehod. Ale zhruba každých 5 km je pletivo přerušené na stovkách metrů. Tak vytvořili koridory pro divoká zvířata na migraci z jedné strany silnice na druhou.  Řidiči jsou na to upozorňováni dopravním značením, aby si dávali větší pozor na zvířata právě v těchto úsecích.

Jiné postřehy:

Fini jsou strašně závislí na výherních a hracích automatech. Mají jich všude plno. Na každé benzínce, v restauracích, v barech. Dokonce když jsem byl jednou ráno v 7.30 nakupovat v obchodě pečivo, tak už za pokladnami pár maniaků postávalo u automatů a házeli tam peníze. Zajímavé, že tvrdší alkohol ve Finsku prodává pouze státní monopolní síť prodejen ALKO. Alkohol se snaží takto omezovat, ale výherní automaty jsou na každém kroku a nikomu to nevadí.

A tak už moje poslední cesta vede na letiště v Rovaniemi, odkud jsem se dostal cca za hodinu a čtvrt do Helsinek a z Helsinek rovnou do Vídne. Můj cestovatelský duch je pořádně nabuzený, tak kam se vydáme příští měsíc? Což takhle trošku změny a zajet do teplejších krajin? Že bych vyzkoušel Španělsko a Portugalsko?