[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

Indie 3. část - Váránasí, cesta do Bharatpuru

Přidáno: 06.05.2013 | Přečteno 3367 x

Bonžúúúr, drazí přátelé!
Během uplynulého týdne jsem zažil mnoho zajímavého. Nejvíc mě zasáhlo "duchovní" místo Váránasí a posvátná Ganga. Více se dozvíte v následujících řádcích.

Dalším mým cestovatelským cílem bylo Váránasí. Rikšou jsem se nechal zavést ke ghátu Dashashwamedh (gháty jsou široká schodiště, která sestupují od chrámů do Gangy) – jedná se o jeden z nejdůležitějších ghátů. Z druhé strany Gangy právě vycházelo slunce.

Lidé vstupovali do řeky, muži měli okolo pasu kus látky. Modlili se směrem ke slunci, vykonávali duchovní očistu v řece, někteří vodu i pili.

Neustále mě otravují nadháněči a prodavači, nabízející holení, masáže hlavy, svezení se v loďce, potom mi děti nabízejí pohlednice, čaj, kávu, pak mě otravují „průvodci“, kteří mi chtějí všechno ukázat a vysvětlit. Nejvíc na ně platí, když jim člověk nic nevysvětluje, ale ignoruje je. Už vím, co znamená, když se říká, že jich je jak bohů v Indii, já bych to trochu upravil – jak v Indii průvodců. Kam se poděla všechna intimita?

Dostal jsem se k Manikarnika ghátu – což je hlavní kremační ghát, kde probíhá spalování zemřelých a zároveň patří k nejstarším ghátům ve Váránasí. Kousek od vody se nacházely dvě ohrady, v nich hořely 3- 4 ohně, na kterých pálili mrtvé. Mnoho starých lidí ve věku 85 – 90 let, kteří cítí, že se už blíží jejich konec, přijíždí do Váránasí a čekají zde na smrt. Bydlí nad spalovacím ghátem – bez svých nejbližších. Ti bydlí o budovu dále. Věří, že pokud zemřou u řeky Gangy ve Váránasí, dostanou se přímou cestou do nebe.

Na bambusových nosítkách snášejí po schodech mrtvé. Ženy jsou zahalené do červeného plátna, muži do bílého a ještě mají na sobě pěkné pokrývky. Tělo mrtvého nejdříve přinesli k řece Ganze, pak mu rozhrnuli sárí a na obličej  mrtvému nalili trochu vody, tělo ponořili do posvátné řeky a odnesli na místo spálení. Tam byla postavená hranice ze dřeva vysoká cca 1 metr, na kterou mrtvého položili. Na mrtvého uložili další dřevo. Potom hranici ještě 5-krát obešli. Pohřební obřad provádějí jen muži oblečení v bílém, ženy se pohřbu neúčastní.

U ghátu hořel oheň, který už hoří 3 000 let. Pozůstalí od něj zapálili trsy slámy, kterými pětkrát zakroužili nad  hlavou mrtvého a potom zapálili hranici. Tělo shořelo asi za 3 hodiny. Pohled na trčící nohy a ruce byl fakt jen pro silné žaludky. Na konec se vzal džbán s vodou, který muž přes hlavu hodil do popela a tím se džbán rozbil. Zbytky těla hodili do posvátné řeky. V posvátné řece kromě těl, která prošla kremací, končí i nespálená těla:

1)      Svatých mužů, to jsou ti, kteří vysedávali na schodech, v životě nic neměli, žili svatě. Nemusejí jejich těla spálit, protože Ganga je bohyně a oni žili jako bohové, a když jejich těla hodí do řeky, budou žít s Gangou jako manželé. 

2)      malých dětí – jejich pokožka je hebká jako květy, a ty patří do vody, jsou čisté

3)      těhotných žen – jsou také čisté

4)    lidí uštknutých hadem a lidí trpících leprou  – mají totiž v těle jed/bakterie a ty by se mohly přenášet vzduchem. 

Před 200 – 300 lety, když zemřel muž, zapálili zaživa i jeho manželku. Dost drsné! U večeře jsem viděl, jak Ganga unáší  mrtvolu... jaká romantika.

Prošel jsem se v úzkých uličkách mezi gháty. Krávy, které jsem tady potkal byly tak vyhublé, že byste jim mohli spočítat všechna žebra. A pak že posvátné zvíře...

Brzy ráno vyzváněly okolo Gangy zvonečky svolávající k ranním modlitbám. Ganga se se mnou rozloučila duchovními obřady, hudbou a stovkou plovoucích světýlek na druhém břehu. Až mi bylo teskno....

Vlakem jsem se přesunul do Delhi a z Delhi autobusem do Bharatpuru. V autobuse bylo málo místa na sezení a hrozně to v něm natřásalo. Turbulence se můžou jít vycpat... Z autobusu se mi ale naskytnul zajímavý pohled na pole, vodní buvoly, stohy slámy, které vypadaly jako malé domečky, viděl jsem i malé domky z hlíny se slaměnou střechou. Jinak jsem dostal  tip, jak v noci bojovat proti komárům – nemusíte vůbec používat repelent, stačí když budete mít potichu puštěný ventilátor, opravdu to funguje!

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.