2.část: Irish National Stud, Kilkenny

8.den - 25.7.2010 - neděle

Irish National Stud, Kilkenny

Včera večer jsme se  po malých chrtích závodech uložili až kolem 23. hodiny, takže ráno nebylo možné nás vůbec probudit. Podobně to bylo s Erikou a i já, obvykle ranní ptáče, jsem se nemohl ráno dříve vyhrabat z postele.

Tento den byl i trošku něčím výjimečný. Bylo 25. 7. a svátek měl Jakub. Tedy Kubko, jeden z členů naší výpravy. Již 6 týdnů věděl, co dostane. Byl to luk, který si vybral na folklórních slavnostech na Myjavě. Trpělivě čekal na tento den a každý den se ptával, za jak dlouho bude mít svátek, aby mohl dostat ten očekávaný dárek. Dnes byl už od rána zvědavý, kdy mu přijdeme pogratulovat. Slíbili jsme mu to až na večer, aby měl motivaci během dne.

Vyrazili jsme v 11:30. Je polojasno, kolem 19 ° C. Povídali jsme si ještě s milým starším manželským párem, který měl karavan hned vedle nás. Ptali se nás, jestli se s nimi nechceme jet podívat na pobřeží. Byla tam totiž obrovská letecká exhibice s přehlídkou vojenských letadel z celého světa. Kubka by to určitě nesmírně zajímalo, ale raději jsme se o této akci ani nezmiňovali, protože by pak byl zklamaný, že tam nemůžeme jet.  Vydali jsme se tedy dálničním obchvatem kolem Dublinu směrem na západ, k městečku Kildare. Leuška miluje koně, tak když jsem se dozvěděl o tom, že zde můžeme navštívit nejšpičkovější irské stáje, tak jsme tam hned jeli.

Irish National Stud, jak se tyto stáje jmenují, založil v roce 1900 plukovník Walker, který se později proslavil svou světoznámou značkou whisky Johny Walker. Jeho otec byl majitel palírny, takže nějaké vlohy kluk zdědil ... Stáje dosáhly již v té době velkého úspěchu, i přestože Walker používal podivné astrologické metody. Osud každého koně byl určen horoskopem. Střechy stájí se v předem určené dny otevíraly, aby mohly mít hvězdy na koně příznivý vliv.

My jsme se ještě před samotným začátkem prohlídky stájí podívali na jejích okrajovou část, kde je jedna z největších a nejkomplexnějších japonských zahrad v Evropě, založená mezi léty 1906 - 1910. Líbil se nám např. tunel nevědomosti, za nímž byl dlouhý chodník, po kterém tekl potůček a my jsme museli přeskakovat z kamínku na kamínek.

Podívali  jsme se také na státní stáje, kde se hřebci páří s klisnami z celého světa.  V okolí stájí měli výběhy jednotliví koně, ale i klisny s hříbaty. Na každém výběhu bylo napsáno jméno jejího "obyvatele". Koně byli opravdu nádherní, dalo by se dokonce říct až prvotřídní. V západní části se nacházely stáje těch nejlepších koní. Přízemní bílá budova, vyzdobená muškáty, nám odkrývala krásné prostory pro jednotlivé koně. Na každých dveřích byla připevněna destička, která stručně popisovala každého koně (jméno, výčet největších úspěchů v "koňské" soutěžní kariéře, vyhrané ceny). Včera večer jsme pozastavili nad výhrami v chrtích závodech, jež činily až 20 000, - €. Tito koně povyhrávali během své kariéry od 300.000 € až do maximální částky, kterou jsme našli, a to bylo přes 2,7 milionu. €. To je nějakých 100 milionů korun! Nenormální. Tak tam se tedy v dostizích točí jiné prachy!

Našli jsme i stáj nejslavnějšího zdejšího hřebce, který se jmenuje Indian Ridge. Je alergik na slámu - proto má podestýlku z papírové drti. V průběhu sezóny tento špičkový hřebec obskočí 75 klisen z celého světa, přičemž za jednu klisnu inkasuje stáj 75 000 €! Tak to takový vzácný genofond nenosí s sebou asi nikdo z nás. Není pak zázrak, že tento kůň je pojištěn na 15 milionů eur! Výběhy nejslavnějších koní nebyly přímo při cestičce, kde chodili návštěvníci, ale asi 10 metrů od ní. Asi aby těm koním někdo něco neudělal.

Ještě jsme si prohlédli muzeum koní, které zobrazovalo využití koní v Irsku od pradávna až do dnešních dní. Vedle toho byla stáj s jednotkou intenzivní péče, kde umísťují čerstvě narozené hříbátka. Dnes se žádná nerodila, ale podívali jsme se alespoň na  desetiminutový film o tom, jak probíhá celý koňský porod. Malí na to zírali ani nedýchali. Leušce je to již po tomto filmu jasné. "Každé zvířátko se přece narodí z prdelky, pouze malé dětičky vyřízne pan doktor z bříška." Jen se pořád ptá, proč byla ta klisna před a při porodu taková zpocená.

Takže jsme tímto jednu rodičovskou roli splnili - vysvětlit dětem, jak se rodí zvířátka. Leuška to sice již ovládá, říká, že na to třeba jen samici a samce - a je to!

Po celkem zajímavém zážitku ve stájích jsme využili toho, že jsme asi 100 km ve vnitrozemí a pustili jsme se ještě o 80 km jižněji, do města Kilkenny. Díky ekonomickému boomu před pár lety se zde v Irsku vystavěly stovky kilometrů nových dálnic, díky čemuž jsme za hodinku tam.

Toto městečko asi s 8500 obyvateli ječasto považováno za středověké. Něco to má do sebe, protože ve městě je mnoho pozůstatků staveb ještě ze středověku. Také uličky s obchody si i po letech udržely svůj středověký ráz. Prohlédli jsme si jednu z nejimpozantnějších irských pevností - Hrad Kilkenny z r. 1192, vedle něhož bylo fantastické dětské hřiště (povinná přestávka 30 minut). Na opačné straně města se zase rozkládá úchvatná katedrála Sv. Canico, která stála na místě dávného, ale i nynějšího hřbitova. Vedle katedrály byla nejstarší stavba v okolí - válcovitá věž, postavená z náhrobků bývalého křesťanského hřbitova mezi léty 700 - 1000 n.l. V okolí katedrály jsem studoval náhrobní kameny. Překvapivě na nich byly nápisy v angličtině a  dokonce se daly i docela dobře číst. Nejstarší, které bylo možné přečíst, byly ze 17.století. Ptáte se, proč to překvapení z angličtiny? Protože Irsko má angličtinu jen jako druhý jazyk. Mají svou irštinu, která se angličtině nepodobá. Také irské písmo mi připomíná nějaké staré keltské nápisy a ne latinku.

Večer po návratu do kempu jsme Kubkovi poblahopřáli. Dostal tolik očekávaný luk a také knihu "Jak se stát objevitelem". Venku jsme si spolu zastříleli do terče. Byl jsem rád, že měl neskutečnou radost. Někdy je lepší mu dát dárek později, víc si ho totiž cení. Také knížka slavila úspěch. Horší ale bylo, že jsme šli opět pozdě spát, čímž myslím hlavně děti. Musíme to postupně nějak otočit, abychom mohli dříve ráno vstávat a večer chodit dříve spát.

Ještě jsem byl zazvonit na dům majitelky kempu .Kemp byl totiž umístěn  v jejich velké zahradě přímo u domu. Zaplatil jsem za 4 noci výborných 80 € (a to i s elektřinou).

Dnes bylo celkem teplo a příjemně. Až k večeru se ochladilo.

Počet ujetých kilometrů od počátku cesty: 2760 km

Postřehy dne:

- Vnitrozemí Irska je sice stálezelené, jak asi celý ostrov, ale téměř 100% plochy je obdělávané, lépe řečeno spásané ovcemi a dobytkem. Kdo by čekal, že Irsko je země, kde se žije ve městech a při pobřeží, tak by byl překvapen. Pastýři zde po staletí vykáceli téměř všechny lesy a změnili je na pastviny.

- Irové jsou v označování vesnic a měst důslednější než Angličané. Dávají na začátek vesnice tabuli s názvem, což nám značně zjednodušovalo orientaci.