[ Michaela]

Vždy jsem měla ráda aktivní styl života, proto jsem se už od mládí věnovala tenisu, karate a jako houslistka ve folklórním souboru Kopaničiar jsem měla možnost navštívit mnoho zemí. Když jsem se během studia na vysoké škole rozhodla odjet na studijní pobyt do, v našich podmínkách tak trochu neprávem opomíjené, východní Evropy, naskytla se mi jedinečná možnost poznat tento kout světa. Miluju přírodu a sport a v současnosti se nejvíc věnuji cykloturistice a na kole poznávám krásná zákoutí bývalého Československa.

Černí pasažéři v bílém chrámu

Přidáno: 16.04.2014 | Přečteno 1793 x

Jaký je to pocit cestovat bez cestovního lístku? Pro někoho běžný adrenalinový zážitek v MHD, pro dalšího hororový zážitek na letišti. Pro mně jako zásadového odpůrce cestování načerno se pocity blížily druhé alternativě.

 

Jako studenti Erasmu jsme zažili hodně vtipných příhod, které byly i poučné. Naše cesta z Vilniusu do Tallinnu a Helsinek je zaručeně jednou z nich.

Znáte to: Balení před odjezdem, poslední úzkostlivé kontrolování, zda máte s sebou pas, peníze, mobil, lístky. U mně navíc kontrolování i u dalších členů skupiny, z nichž se někteří rozhodli neztrácet čas a využít ještě večer před odjezdem na návštěvu oblíbeného podniku.

 

Není doklad jako doklad

A jede se rychle trolejbusem na vilniuskou autobusovou stanici. Odtud má již za chvílo odjíždět náš mikrobus do Tallinnu. Mikrobus je přistavený, pomalu se naloďujeme. Vyndavám svůj mezinárodní lístek z křídového obalu, když v tom zjišťuji, že není všechno zlato, co se třpytí. Místo obalu s lístkem jsem si vzala obal s propagačními materiály na darování krve! Té by se ve mně v tu chvíli nikdo nedořezal... Řidič je nekompromisní – s mojí po měsíci a půl pobytu ne moc dokonalou litevštinou se mu pokouším vysvětlit, že moje jméno má určitě na seznamu, ale že lístek jsem nechala doma. Když slyší můj přízvuk, prohlásí: „Nada platit dengi“, nebo zůstanu trčet ve Vilniusu. Takže jsem chtíc-nechtíc zaplatila cestu do Tallinnu ještě jednou. Zkrátka móresy jako u nízkonákladových leteckých dopravců – neuhádáte nic.

 

Sprcha jako na Velikonoční pondělí a pouštíme se do hledání Petřina pasu – marně. Za lotyšskými hranicemi přichází pasová kontrola a my trneme, tedy až na Maxima, francouzského spolužáka, který snad není nikdy ve stresu.

 

S pověstným šarmem a úsměvem  připomínajícím generála LeTenky se ujímá vysvětlování a mává Petřinou studentskou kartičkou: „Shee izz Errrasmmus studeeent“ – jakoby to samotné stačilo na omluvu ilegálního pohybu po pobaltských zemích. Věřte-nevěřte, Maxime je tak oblbnul, že jen mávli rukou a odešli - Petra je zatím zachráněna a hned obdaruje Maxima jeho oblíbenou pochoutkou – gumovými medvídky.

 

TALLINN

 

Do Tallinnu přijíždíme brzy ráno, všude je sněhu jako na Vánoce, město má svoje kouzlo. Máme hostel přímo v centru, které je zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO, tak se ubytováváme a hledáme číslo na rakouské velvyslanectví. Po zjistění, že vyřízení náhradního dokladu by trvalo několik dní, se však Petra rozhodla, že se raději spolehne na Maximovy služby, než aby jí to pokazilo celý výlet.

A tak se vydáváme na prohlídku nádherných památek Tallinnu – chrámu Alexandra Nevského, hradního vrchu Toompea a nenecháme si ujít ani ochutnávku místního piva.

Po třech dnech si kupujeme lístek na trajekt do Helsinek a nastupujeme na palubu. Severské trajekty mají svoji atmosféru. Finové se z důvodu levného a dostupného alkoholu chodí často přes víkendy bavit do Tallinnu a jejich cesta začíná už na trajektu, který je vybaven velkým karaoke barem. Pojímají to dost slavnostně, dámy mají koktejlové šaty, páni obleky. Na těchto trajektech to zkrátka žije.

 

HELSINKY

 

V Helsinkách nás vítá nádherné slunce, které se nejkrásněji zrcadlí na stěnách Bílé katedrály, která vypadá téměř nadpozemsky. Jeden z nás poznamenal, že se v ní budeme jako černí pasažéři dobře vyjímat smiley.

Kromě bílého kostela však navštěvujeme i kostel červený - Chrám věčného spánku Panny Marie. V Helsinkách snad mají kostely všech barev!

Kromě nich navštěvujeme olympijský stadion nebo neobvyklý monument postavený na počest finského skladatele Jeana Sibelia – Maxime se nás stále pokouší přesvědčit, že byl Francouz, vždyť se jmenuje „Žán“.

Apropo Maxime! V Helsinkách napsal asi 20 pohlednic (nepřeháním!), které posílal do celé Evropy – prý má hodně dobrých přítelkyň… 

Jedno orosené v Helsinkách

Helsinky jsou krásné, zato pivo je tu příšerně drahé, což nejvíc trápí naše mládence... K jejich radosti se večer vracíme do Tallinnu, kde přespíme a hurá zpátky do Vilniusu.

Jelikož mi v kanceláři autobusové dopravní společnosti ochotně a hlavně zadarmo vydali náhradní lístek na cestu zpět, opouštím klub černých pasažérů. Doufáme, že žádné námátkové kontroly cestovních dokladů už nezažijeme (vždyť jsme stále v Schengenu!).

Kousek od Lotyšska to však přichází... A celé Maximovo divadlo může začít od začátku! Naštěstí si zachovává žánr komedie a nepřechází do tragédie. Přestože je autobus nacpaný k prasknutí, okolo Maxima se utvořila zvláštní zóna prázdna. Za chvíli cítím příčinu. Maxime odkudsi vykutal zásobu svých francouzských sýrů a po rozbalení se jejich pověstné aroma šíří nebezpečně rychle – hotová biologická zbraň! Ještě že to nevytáhnul před celníky.

Tak i takovéto věci můžete zažít na cestách, které zpočátku vypadají celkem nevinně.

 

Pokud byste chtěli letět např. do Tallinnu, výhodné ceny letenek najdete zde.

 

Článek je osobním názorem autora blogu (blogera). Společnosť CK Malko Polo, s.r.o jako provozovatel stránky blog.letenky.com nebere právní zodpovědnost za správnost a úplnost informací.

 

FOTOGALERIE

 

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.