Proč jsou nízkonákladové lety nízkonákladové?

Přestože letecká přeprava není žádnou novinkou, stále existuje skupina lidí, která má k tomuto způsobu dopravy jisté předsudky. Ať už jsou to obavy o vlastní bezpečnost či mýty o tom, že takový způsob dopravy není nic pro naše peněženky. Jelikož jsem byla dost dlouho stabilním členem této skupinky, rozhodla jsem se podívat na tento způsob dopravy více zblízka.

Určitě je nás víc, co sice registrujeme, že existují tzv. klasické aerolinky, a také nízkonákladová letecká doprava, ale podrobněji se k nim vyjádřit neumíme. Klasický mýtus, že když je něco vyjádřeno předponou nízko-, méně-, málo-, či slovem levné, tak nám automaticky v mysli naskočí představa, že to je i méně kvalitní, případně něčím nedokonalé. V případě nízkonákladové letecké dopravy to může být představa, že jde o přepravu letadly, které neodpovídají přísným bezpečnostním podmínkám. Jenže neznalost neomlouvá, a proto bych v tomto článku ráda vyvrátila tento mýtus a i několik dalších.

KRÁTKÁ HISTORIE NÍZKONÁKLADOVÝCH LETECKÝCH SPOLEČNOSTÍ

Na začátku si uděláme krátkou exkurzi do dějin nízkonákladové letecké dopravy. Počátky komerčního letectví a nízkonákladové letecké dopravy, která se velmi často označuje také jako "low cost", "low fare" či "no Frills", jsou mladšího data, než je letectví samotné. Letecká doprava se rozvíjela hlavně díky technickému pokroku v průběhu druhé světové války. Společnosti, jejichž hlavní náplní je doprava nákladů a pošty, vznikaly v meziválečném období. Hlavní rozvoj nového způsobu cestování nastal po druhé světové válce a souvisel s nástupem tzv. proudového leteckého věku. Velkou renesanci v tomto způsobu přepravy znamenala možnost "low cost" letů oproti "klasickému" způsobu létání.

Jako v mnoha jiných případech i zde přišel podnět z USA. V roce 1949 vznikla v USA letecká společnost Pacific Southwest Airlines, která zavedla jisté prvky nízkonákladové dopravy. V roce 1967 Rollin W. King a Herbert D. Kelleher založili dnes největší nízkonákladovou leteckou společnost světa Southwest Airlines (původní název Air Southwest). Zajímavé je hlavně to, jak na takový způsob přišli. O jejich setkání koluje historka, že jednou v texaské restauraci v San Antoniu seděl zakladatel a šéf malé společnosti Southwest Airlines Herbert Kelleher u stolu se svým klientem, texaským obchodníkem Rollinem Kingem. Společně se u oběda bavili o tom, jak by mohla vypadat velmi levná letecká přeprava. Nápady si zapisovali na ubrousek. Principy, které tehdy napsali na tento kus „papíru", se využívají dodnes. Hlavní teze zněly: „Proč vyhazovat peníze za Lufthansu? Neplaťte zbytečně mnoho za jídlo na palubě, které je údajně zdarma!" Hlásaly reklamy na billboardech a zabraly. „Low costy" se ujaliy. „Zbytečný komfort na palubě? NaČ? Hlavně, že jste letěli!"

Tímto se otevřelo nebe i pro ty, pro které byl takový způsob dopravy jen jistou chimérou. Ale že každá mince má dvě strany a všechno má svůj rub i líc, tak i nízkonákladové létání má svou temnější" stránku. Každý „špás" něco stojí. A létání, i když ho velké společnosti prodražují, není levný. Náklady na leteckou přepravu se nedají oklamat, i když cestující ochudíte o denní tisk, hudbu a jídlo „zdarma". Možná vás vyšla levněji letenka, ale zaplatili jste více buď za zavazadla, nebo za transfer z letiště, které bylo daleko od metropole, do níž jste se chtěli dostat, nebo prostě za něco úplně jiného. Na tato „úskalí" nízkonákladové dopravy ještě poukáži později.

JAK TO BYLO V EVROPĚ?

Kontinentální letecká doprava v Evropě zaznamenala prudký rozvoj zejména po rozpadu východního bloku. I předtím se sice dalo letecky cestovat  po Evropě, ale možnosti byly omezené. Za snížením cen letenek v Evropě stojí hlavně nízkonákladové letecké společnosti. Na evropský trh přišel s ideou nízkonákladové dopravy v 70. letech britský podnikatel Fredderic A. Laker. V roce 1953 založil první leteckou společnost Channel Air Bridge, která se zabývala přepravou automobilů z britského Southend do francouzského Calais. Později tuto firmu prodal British United Airways, kde se stal ředitelem. V polovině 60. let opustil tuto společnost a založil aerolinie Laker Airways. V roce 1977 z letiště Londýn Gatwick odletělo první letadlo britských barev do New Yorku. Laker Airways létaly pod značkou Skytrain, přičemž letenky byly opravdu levné. F. Lakerovi se však nepodařilo získat povolení britského úřadu pro civilní letectví a tak v 80. letech přišel bankrot. V průběhu 90. let se podílel na několika menších projektech, ale žádný neměl takový úspěch jako Laker Airways.

Nízkonákladové lety se opět vrátily na výsluní až v roce 1985, kdy byla Christy Ryanem, Tony Ryanem a Liamem Lonegranem v Irsku založena společnost Ryanair. V současné době je to největší nízkonákladový dopravce v Evropě. Nejdříve se tato společnost orientovala na lety mezi Waterfordem a Londýnem, později nabízela linku mezi Dublinem a Londýnem. V roce 1988 získala první proudové letadlo a na svých palubách zavedla třídu Bussines class. V roce 1990 však díky svému rychlému a nekontrolovanému růstu společnost vykázala ztrátu přes 20 milionů liber. To vedlo k restrukturalizaci společnosti. Nejvyšší místo v ní zaujal Michael O'Leary, který se nechal inspirovat úspěšnou americkou Sothwest Airlines a zavedl nízkonákladový model přepravy. Ryanair díky oblibě cestujících posílil svou pozici na silně konkurenční trase mezi Dublinem a Londýnem. Poprvé položil v roce 1995 na lopatky, v počtu přepravených cestujících, své největší rivaly Aer Lingus a British Airways. Když EU v polovině 90. let odstranila překážky ve vnitřním prostoru pro leteckou dopravu a létat se tak mohlo v rámci celého Společenství, Ryanair obsadil  během tohoto nízkonákladového „boomu" první místo. Ryanair má velké plány do budoucna, např. v roce 2012 chce disponovat 225 stroji Boeing 737-800 a přepravit až 70 milionů cestujících. Díky Ryanairu, se podle irského premiéra Bere Ahrena, stalo z Irska jedno z největších center leasingu letadel. A tolik ke krátké exkurzi do dějin nízkonákladové dopravy.

NA JAKÉM PRINCIPU FUNGUJÍ NÍZKONÁKLADOVÉ LETECKÉ SPOLEČNOSTI?

Přejděme však k podstatě věci, proč jsou nízkonákladové lety levnější než lety klasickými aerolinkami? Poznejme obě strany mince. Avšak jako první chci vyvrátit mýtus, že nízkonákladová přeprava značí horší technický stav letadel. Evropské letecké společnosti disponují mladým a kvalitním letovým parkem. Jejich úspory nejdou na úkor bezpečnosti. Náklady totiž šetří v jiných sférách. Naznačme si alespoň v bodech, na čem tedy dokáží nízkonákladové společnosti nejvíce ušetřit. Čím jsou pro nás výhodné a čím nás mohou nepříjemně překvapit:

• v první řadě používají většinou jen jednu třídu (např. turistické, economy,...),
• disponují často jen jedním typem letadel (Airbus A320, Boeing 737, atd.), což snižuje náklady na trénink posádek a náklady na údržbu,
• mají minimální dodatečnou výbavu letadel, což snižuje jejich hmotnost a tím se šetří i spotřeba paliva,
• nízkonákladové společnosti poskytují v ceně letenky pouze služby přímo spojené s přepravou. To znamená, že pokud chcete na palubě jídlo, deku, polštáře, časopisy a noviny, doprovod samostatně letícího dítěte, změnu data letu a podobně, tak si budete muset připlatit. Na palubě nejsou dostupné žádné zábavní systémy (jako LCD obrazovky apod.),
• tyto aerolinie většinou nenabízejí žádné slevy pro studenty či děti starší dvou let,
• v letadlech chybí kapsy a textilní opěrky na sedadlech, také jim často schází zákryty na okna,
• mají jednoduchou tvorbu cen (například jednosměrné letenky stojí přesně polovinu zpátečních letenek), čím méně dnů zbývá do odletu daného letu, tím cena roste,
• šetří i tím, že létají na menší a vzdálenější letiště, většina nízkonákladových společností využívá zejména regionální letiště, na kterých jsou poplatky za vzlet, přistání a služby nižší. Většinou tyto společnosti létají velmi brzy ráno, kdy je ve vzduchu „menší provoz". Tím, že se přistává na menších letištích, jsou kratší procedury spojené s bezpečnostními prohlídkami. Ale např. pokud máte letenku Barcelona – Girona, tak z Girony do Barcelony musíte absolvovat ještě hodinovou cestu autem,
• letadla jsou na zemi max. 30 minut, což umožňuje využívat letadlo naplno. Stroje jsou díky kratšímu pobytu na zemi méně náchylné na technické problémy a společnost nemusí platit ubytování a stravu pro posádku. Čištění letadla se provádí pouze na domovském letišti,
• v letadlech je volné sezení, čili pasažéři si mohou sednout kamkoliv, což zkracuje čas nástupu. Zde mají výhodu hlavně ti, co nastupují do letadla jako první, proto se vyplatí přijít na letiště včas a s dostatečným předstihem před samotným odletem letadla (většinou to bývá 40 min. před odletem, ale každá společnost má své podmínky, a proto je nutné dobře si zapamatovat přesný čas, kdy máte na letišti být),
• u nízkonákladových společností jde o přímé lety z bodu A do bodu B bez přestupování, nezávisle na navazujících letech,
• na palubě využívají různé propagace komerčních produktů, které si pasažéři mohou přímo koupit,
• tyto aerolinky často nespolupracují s cestovními kancelářemi (letenky si cestující zakoupí přímo přes internet),
• zaměstnanci plní více funkcí najednou, např. letušky se starají i o pořádek v letadlech,
• zavádějí extra poplatky za zavazadla, případně check-in (vytištění letenky) nebo za prioritní nástup do letadla,
• nástup (boarding) a výstup pasažérů přes nástupní schody v areálu je dále od terminálu,
• v případě prodlení nebo zrušení letu tyto společnosti nabízejí menší služby než klasické aerolinie.

Ne všechny výše uvedené body dodržují všechny nízkonákladové společnosti. Existují i takové, které nabízejí službu automatické rezervace sedadel, nebo používají více typů letadel. Vše záleží na jednotlivých společnostech.

Výhodou nízkonákladových společností je zejména cena letenky, která je výrazně nižší než při letu klasickými aerolinkami. Takovou letenku je však vhodné si pořídit v případě, že let plánujete dopředu. Protože pokud se rozhodnete, že chcete letět za pár dní, tak můžete za letenku zaplatit i více než v případě klasické společnosti. Doporučuje se sledovat mimořádné nabídky a okamžitě na ně reagovat, protože společnosti často nabízejí reklamní ceny za zpáteční letenky. Výrazně nízké ceny však nejednou platí pouze pro určitý počet letenek. Zbývající místa jsou podstatně dražší, případně aerolinie ušetří tak, že cestující nedostává letenku, ale pouze rezervační číslo, čímž se snižují vysoké náklady spojené s materiálem a distribucí jejich tištěných verzí. Jako další výhodu při koupi letenky lze ocenit i to, že si ji každý může pořídit z pohodlí svého domova, a to prostřednictvím internetu. Lze tak učinit přímo na internetových stránkách aerolinek a vy se na letiště dostavíte pouze s rezervačním číslem.

Pokud člověk cestuje s přestupem, tak je jen na něm, jak si vše zorganizuje. Je třeba si koupit každou letenku zvlášť a v místě mezipřistání si vyzvednout zavazadla a nechat je opět znovu odbavit. Na přestup si musíte zvolit dostatečně dlouhou dobu, protože nízkonákladové společnosti nenesou žádnou zodpovědnost za to, že kvůli opožděnému příletu jejich letadlem nestihnete následující spoj.

Jisté komplikace pro vaši peněženku mohou nastat i při přepravě zavazadel. Například Ryanair si účtuje vyšší ceny za zavazadla, která nelze vzít jako příruční. Ceníky poplatků kopírují většinou ostatní nízkonákladové letecké společnosti, proto se i jinde dá očekávat zdražení. Do října 2009 stála přeprava zavazadel u Ryanairu nejméně 12 eur, případně 10 eur, a to jen tehdy, pokud si cestující zaplatil tento poplatek dopředu přes internet. Od 1. října 2009 zaplatí za zavazadla nejméně 15 eur za každou cestu. Zvýšila se i cena za přepravu zavazadel při platbě na letišti: na 30 eur za kufr. Ryanair zároveň umožňuje klientům cestovat i se dvěma kusy zavazadel, namísto povoleného jednoho kusu. Za druhý kufr však zaplatíte nejméně 35 eur. Poplatky za zavazadla se tak mohou vyšplhat na vyšší cenu než jakou má samotná letenka.

KTERÉ SPOLEČNOSTI JSOU „LOW COST"?

V současnosti lze služby „low cast" využívat u těchto leteckých společností – Ryanair, EasyJet, Wizz Air, Jet2, Bmibaby, British Airways či Smart Wings. A co dál?

Z médií se na nás neustále hrnou zprávy, kdy nebe uzavíral sopečný prach zuřící islandské sopky, což jen dokazuje, jaký je člověk vůči přírodě bezmocný. Christian Blaabjerg, hlavní stratég Saxo Bank, v jedné ze svých zpráv komentoval možný dopad činnosti islandské sopky na letectví: „Sopečný popel z Islandu vyvinul tlak na již tak trpící odvětví letecké dopravy v Evropě. Mezi společnostmi existují velké rozdíly - některé starší dříve státem vlastněné letecké společnosti jsou pod silným tlakem, protože nezměnily svoje náklady včas a skutečně tak visí na okraji sopky. Na druhé straně však existují společnosti, které buď snížily svoje náklady včas, nebo jsou přímo založeny na nízkých nákladech. Toto jsou pravděpodobní zítřejší vítězové v odvětví letecké dopravy". Pan Blaabjerg tedy vidí v nízkonákladové dopravě možnou cestu, jak mohou letecké společnosti prosperovat i v nepříznivých dobách.

Změny, které byly provedeny a neustále se v letecké dopravě provádějí, se netýkají jen samotných cestujících, ale i pilotů. S krachem leteckých společností se mnohé lety ruší, nebo se nasazují menší letadla a pilotů, kterých byl kdysi nedostatek, je dnes najednou hodně. Navzdory problémům však nízkonákladové společnosti ukázaly cestu, kterou se může letecká doprava schůdně ubírat. Možná se jednou opět nečekaně setkají dva lidé se stejnými či podobnými cíli a vymyslí plán (v současnosti spíše do notebooku než na ubrousek), jak udělat leteckou dopravu ještě „přitažlivější" a dostupnější.

Mně se při psaní tohoto článku otevřely oči. Dané informace pro mě udělaly „nebe přístupnější". Myslím si, že pokud se chce člověk co nejvýhodněji a v co nejkratší době dostat na požadované místo, jsou pro něj lety „low cost" schůdnou cestou. Kdo si nepotrpí na přehnaný luxus a let považuje za prostředek pro uskutečnění své cesty a nikoli za cíl, tak nevidím důvod, proč nabídky nízkonákladových společností nevyužít. A jak to vidíte vy?

Článek je osobním názorem autora blogu (blogera). Společnost CK Malko Polo, s.r.o jako provozovatel stránky blog.letenky.com nebere právní zodpovědnost za správnost a úplnost informací.