[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

Indie 4. část - Bharatpur, Agra, Delhi

Přidáno: 13.05.2013 | Přečteno 2343 x

Bonžúúúr, moji přátelé!
Tak jak to bývá, všechno jednou skončí, já vám v následujících řádcích přináším moje poslední zážitky z cest po Indii. Doufám, že se během čtení nebute nudit, spíše se nechte inspirovat.

Vstupné do parku Keoladeo v Bharatpuru bylo dost vysoké, no ale když už jsem tady ... Půjčil jsem si kolo, protože park má velkou rozlohu. Vydal jsem se doprostřed parku, kde jsou jezírka a močály. Sem se v zimě stěhují ptáci od nás. NP je obehnaný zdí, rozlohu má 29 km2, přičemž močály jsou na rozloze 8,5 – 11 km2.

Toto území vzniklo před 250 lety, když dal místní maharadža vykopat kanály, kterými zavlažoval jezírka v období sucha. Časem se toto místo stalo zimním útočištěm pro stěhovavé ptáky, hlavně ze Sibiře a Číny. Zimuje tady až 375 druhů ptáků. Park se stal oblíbenou honitbou maharadžů. Střílely se hlavně kachny a honů se zúčastnilo mnoho významných osobností. NP  je propletený vyvýšenými cestičkami, okolo kterých jsou jezera.

Viděl jsem šakala, ptáka podobného čápovi, jenom ocas měl růžový. V mokřadech vyrůstaly stromy na vyvýšených ostrůvcích, sem tam bylo vidět i antilopy nebo jeleny. Zahlédnul jsem i velkou želvu. K ptákům se dalo dostat tak na 5 – 10 metrů. Nebáli se. V parku žijí i opice, tygři, kobry a krajty, jednu jsem i viděl, měla 2,5 m a trůnila v dutém kmenu. Čápi sežerou i 3 tuny ryb denně, a to je jen jeden ptačí druh, je úplný zázrak, že ta mělká jezírka a močály dokážou všechno ptactvo nasytit.

Cestou do Agry jsem se zastavil v městečku Fatehpur Sikri pod mešitou Dargah. Jedná se o palácový komplex, který obsahuje prvky perského i hindského designu a říká se, že je kopií mešity v Mekce. Celá stavba má čtvercový půdorys a nachází se v ní hrobka světce Shaikha Salima Chishtiho z roku 1570. Hrobka je z bílého mramoru. Do komplexu musíte vstoupit bosky, a ještě i kolena mi zakryli látkou.

Po cestě autobusem do Agry jsem viděl, jak řidič „opravoval“ řinčící lištu na dveřích. Když mu nešla přišroubovat, tak ji jednoduše utrhnul. I tak se to dá vyřešit. Mon Dieu, to by byl u nás už jaký přestupek ohrozující bezpečnost cestujících.... V Agře jsem si nenechal ujít slavný chrám lásky – Tádž Mahal. Kdo ví, možná tady na mě někde čeká „ta pravá“ madmazelka. Tádž Mahal je postavený z bílého mramoru, s krásnými zahradami a parkem. Dal ho postavit panovník Šáhdžahán  v roce 1631 na památku své druhé manželky, která zemřela při porodu. Během noci tehdy zešedivěl. 20 000 dělníků z celé Indie, ale i architekti z Evropy stavěli tento objekt 22 let. Úžasné místo s úžasnou atmosférou.

Pak jsem se autobusem přesunul do Delhi. Moje kroky vedly na Cannaught Place – což je centrální náměstí v New Delhi. Nacházejí se zde celkem moderní budovy, luxusní obchody restaurace typu Pizza Hut, McDonald´s, moderně oblečení Indové s mobily. Už jsem si říkal, jestli jsem ještě stále v Indii? Zastesklo se mi po La Défense.

Došel jsem k India Gate – tento vítězný oblouk je obdobou toho z Paříže a na druhé straně je sídlo indického prezidenta. India Gate je 42 m vysoká kamenná brána s 85 000 jmény indických vojáků, kteří padli v 1. světové válce. Zase se cítím víc jako doma... 

V Old Delhi se nacházely trhy, na kterých se prodávalo úplně všechno, jednotlivé uličky byly specializované vždy na něco jiného - na kalendáře, na oblečení, na nábytek..... V Pahar Jang jsem si ještě nakoupil suvenýry a vrátil jsem se do hotelu.

Delhi je nejvíc znečištěné město na světě, jeden den, který zde strávíte, se rovná 20 vykouřeným cigaretám, a když se pohybujete v dopravní špičce, tak i 40 cigaretám. Astmatici tady nemají šanci.

Poslední chvíle v Indii jsem strávil v mojí oblíbené restauraci na střeše pod slunečníkem a pomyslně jsem se loučil s tímto místem, jak jinak než výbornou polévkou s kuřecím masem a zeleninou. Zavítal jsem i do kuchyně, kde mi ukázali kompletní postup přípravy. Nepotřebovali žádného rádce potkana jako v Rattatoille, zvládli to šikovnýma rukama a čarovali hlavně během dochucování.

A tak už zbývá jen cesta domů z letiště v Delhi, čeká mě 8 hodinový let, 5548 km. Dlouhý let jsem si krátil plánováním další cesty do Pobaltí. Přidáte se?

 

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.