[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

Indie 2. část - Jaisalmer, Jodhpur, Alwar

Přidáno: 29.04.2013 | Přečteno 2388 x

Bonžúúr, drazí cestovatelé!
Znovu se vám po týdnu hlásím ze své dobrodružné cesty po Indii. Týden byl plný zajímavých zážitků, a tak vám dávám možnost, prožít je spolu se mnou alespoň prostřednictvím následujících řádků.

Jednou ráno vyrážím za novými dobrodružstvími - 2-denní jeep&camel safari. Nasedám do džípu indické výroby – značka mým očím i uším neznámá. Jednou ze zastávek byl Bada Bagh – jedná se o chrám u vody s krásně zdobenými fasádami. V komplexu chrámu stálo 5 kapliček. V jezeře se koupali Indové. V okolí byly keře, košaté kaktusy vysoké i 1,5 – 2 m.

Za vesnicí čekalo 5 velbloudů a dva průvodci, a tak jsme okolí poznávali z velbloudích hřbetů, ale po 1,5 hod. už z takového dopravního prostředku pořádně bolí pozadí. Zastavili jsme na okraji vesnice, nabrali jsme si z místního tábora vodu a vydali jsme se dále. Bylo asi 45°C, ve stínu okolo 36°C. K obědu nám průvodci připravili chapati – placky z mouky a na ně dali pálivou směs z cibule a rajčat. Cínové hrnce umyli pomocí  písku. Tomu se říká hygiena!

Oheň udržovali suchou trávou, a když bylo potřeba tak i suchým velbloudím trusem. Jako správný generál jsem se naučil ovládat i velblouda -  přitáhnutím uzdy zastavil, a když jste řekli džip-džip-džip, tak si kleknul a lehnul. V podvečer jsme dorazili k pískovým dunám Kesua, kde jsme se složili. Místní obyvatelé vypadali dost zuboženě a nemocně. K večeři nám nachystali chapati, rozvařenou rýži, zelí a nějakou dýni. Zdá se mi o křupavé bagetě a sýru. Žaludky některých spolucestujících tuto „lahůdku“ nezvládly a místní vrány měly večeři J. Spali jsme ve spacácích pod širým nebem, občas náš nerušený spánek „zpříjemňovali“ brouci, kteří nás otravovali, jinak pohoda.

Postřehy dne: sedět na velbloudovi je asi tak pohodlné, jako sedět na zárubni dveří. Průvodce vařil oběd – míchal placky rukama, kterýma drobil velbloudí trus, kterým přitápěl :).

Dalším místem, které jsem v Indii navštívil byl Jodhpur. Rikšou jsem se vyvezl na nejkrásnější místo ve městě – pevnost Mehrangarh. Pevnost je ve vlastnictví místního maharadži, resp. on je šéfem neziskové organizace, která ji spravuje. Z pevnosti byl nádherný výhled na modrý Jodhpur (podle barvy domů).

Pevnost Mehrangarh je postavená na 130 m vysoké skále a nachází se v ní pěkné muzeum se starými malbami, původními sedly na slony, dětskými kolíbkami a dalšími předměty. Prohlédnout si můžete i původní zdobené místnosti – ložnici, taneční sál, pracovnu ... Venkovní fasády byly také krásně propracované.  Horko bylo opět nesnesitelné, a tak jsem si odpočinul ve stínu pevnosti. Pevnost mělo na starost dost lidí, v každé místnosti byli 1 - 2 pracovníci, kteří dávali pozor a ještě k tomu ochranka v uniformě.

Sešel jsem do města k Cloch Tower. Dále jsem zašel do ZOO, pokud se to tak dá nazvat. Spíše bych řekl, že šlo o trápení se snadno chovatelných zvířat. Najdete tady králíky, slepice, husy, kachny, ale i supy, krokodýly, andulky. Nejlépe se mělo prase, které si běhalo po „ZOO“ a válelo se, kde se dalo. Podíval jsem se i do státního muzea, ve kterém se nacházely přírodní, historické i přírodovědné exempláře ve 4 místnostech. V regálech se proháněli potkani...

Přístí den jsem cestoval autobusem do Alwaru. Seděl jsem hned za řidičem, a tak jsem měl jedinečný pohled na sebevražedné jízdy místních řidičů autobusů a nákladních aut. Toalety na stanicích, to je zážitek sám o sobě, raději ho tady nebudu ani popisovat, pokud tyto řádky čtou i citlivější povahy, mohlo by se jim udělat nevolno. Problém byl zbavit se žebrajících Indů. Nedaleko Alwaru jsem se ubytoval v pokoji, ve kterém mi společnost dělaly ještěrky. Zvířátka vás v Indii provázejí téměř na každém kroku J, okolo hotelu byly na stromech opice.

Ráno v 7 hod. jsem vyrazil teréňákem Mahindra s řidičem a průvodcem do Národního parku Sariska. Park má rozlohu cca 850 km2, funguje od roku 1979 a jeho cílem je udržení populace tygrů. Žije tady 27 tygrů, 70 leopardů a mnoho antilop a jelenů. Ráno bylo chladno. Národní park leží v údolí mezi dvěma hřebeny. Jeleni ani opice se vůbec nebáli, i když jsme od nich byli cca 5 metrů. Na lesní cestě jsme viděli prasata i antilopy, dále zajíce a křepelky. Řidič vypnul motor auta a my jsme se ponořili do ticha, za chvíli jsme uslyšeli výstražné „hlášení“ jelenů a antilop, kteří signalizovali, že nedaleko je tygr. Byl jsem napnutý jak struna, tešil jsem se, že uvidím živého tygra. Tygr se však neobjevil... škoda.

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.