[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

Norsko 1. část - Kinsarvik, Utne, Bergen, Floro

Přidáno: 23.09.2013 | Přečteno 2983 x

Bonžúúúúúúúúúúúúr, drazí přátelé!
V několika částech bych vám rád zprostředkoval svoje zážitky z Norska. Budu se těšit na vaše komentáře, připomínky, rady nebo tipy. Věřím, že společně poznáme to nejkrásnější, co tato země nabízí.

Při cestě do norského Osla jsem využil nabídku nízkonákladového přepravce Norwegian, který létá aj priamo z Bratislavy. Letenky této společnosti si můžete online zakoupit i na mých stránkach www.letenky.com. Let byl s jedním přestupem v Kodani, cena velmi příznivá, tak proč to nevyužít?

Po přistání na letišti v Oslu jsem si pronajmul auto a vydal se poznávat krásy Norska tímto osvědčeným dopravním prostředkem smiley.

Mojí první zastávkou byl Kristiansund, pěkné asi 65-tisícové město na jihu Norska. Toto město je i vyhledávaným letoviskem Norů. Normálně se tady koupali v moři, opalovali se na pláži. Mon Dieu, tyhle severské národy mají snad hroší kůži, nechápu to, ale za pár dní jsem viděl, že se tady koupou v moři i při polovičních teplotách. Předpokládám, že při takových 26 stupních se cítili jako v tropech.

I v generálovi stále dřímá kousek malého chlapce a tak jsem si nemohl nechat ujít zábavní park Dyreparken (bývalá ZOO). Velmi pěkně udělaná zoologická plná atrakcí. V jednom výběhu byla smečka vlků, losi, rysi, polární liška atd., tedy typická polární zvířata. Také jsem se pořádně vykoupal. Když jsem se spustil na plovoucí dřevěné kládě, která plula po  vodních kanálech a nakonec spadla do vody asi z 30 m výšky. To bylo výskání!

Při návštěvě Norska jsem samozřejmě nemohl vynechat známou skálu Preikestolen, která leží 604 m nad mořem. Je to nejkrásnější vyhlídka na světě nad fjordem Lysefjorden. Jen pohled na lidi, kteří se postavili na kraj skály nebo si na okraj skály sedli byl už sám o sobě adrenalin wink. Je tam krásná turistika, a proto jsem si na ni vyhradil několik dní.

Ještě okolo 22,00 hodiny tady vesele svítilo sluníčko a po tmě ani památky. Tma tady po pravdě v tomto období ani není. Největší šero je okolo půlnoci, tehdy už aspoň nezpívají ptáci. Na chvíli.

Udělal jsem si i výlet k Hardangerfjordu. Silnice je sice na mapách značená jako silnice 1. třídy, ale po pravdě moc široká není. Hlavně když se potkala dvě větší auta. Vyhýbala se na centimetry  –  řízení jen pro silnější povahy. Nakonec jsem se šťastně dostal do cíle -  k Hardangerfjordu. Zjistil sem, že norské počasí je maximálně nevyzpatatelné. Krásný sluneční den se v průběhu několika minut změní na liják s kroupami, větrem a zimou. Brrr.

Jen co mi to počasí umožnilo a chvilku nepršelo, zašel jsem se podívat na nádherný 145 m vysoký vodopád Voringfoss. Potom jsem na vesnické slavnosti viděl první Laponce. Vůbec mi sem takoví tmavovlasí a šikmoocí lidé mezi blonďaté Nory nepasovali.

Zašel jsem se podívatna třetí největší ledovec Norska – Folgefonn, přesněji řečeno k jeho splazu Buerbreen. Šel jsem krásným lesem okolo bouřlivě zurčícího proudu, který vznikl z tajícího ledovce (ten má 37x24 km a je vysoký 300 m). Šel jsem tak blízko, jak jen to bylo možné a kochal jsem se krásami ledovce. Potom jsem si prohlédnul ještě dvojramenný vodopád Latefossen.

Několik zajímavostí:

V Norsku mají velmi štědrý sociální systém, nikdo zde nemůže být  nezaměstnaný, stát mu je povinnen najít práci. Avšak daně jsou zde v některých kategoriích až 80-ti procentní. Do důchodu se odchází až v 67 letech (muži i ženy). Jelikož zde chtějí zamezit vylidňování nehostinných oblastí, dotují každé zemědělské pracovní místo cca 110 000 Kč/ročně!

V oblasti, kde jsem byl v předcházejících dnech jsou na svazích rozsáhlé ovocné sady. Pěstují tady třešně, jablka, hrušky, maliny a jahody. Na tak severní oblast je to neuvěřitelné. Tento fjord je prý dost teplý a na svazích se tak vytváří vhodné mikroklima. I tak mi však červené třešně a zasněžené kopce nejdou moc dohromady...

Auto jsem nechal v přístavu a trajektem jsem se přepravil na prohlídku vesnice Utne. Přes fjord je vesnice velmi blízko.

V Utne je skanzen s asi 20-ti stavbami z okolí, nejstarší pocházejí přibližně z roku 1250. Oh la la, jak to mohlo vydržet takové dlouhé roky! Byl zde starý obchod, domy, udírny, škola atd. Ve spojení s krásným počasím to byla paráda. V hlavní budově byly pěkné expozice, velmi zajímavá byla i část s dobovým oblečením. Šaty pro ženy byly i na prodej. Jedny stály okolo 29000 NOK, což je asi 96 000 Kč. Tak ty asi mojí fiancée nekoupím surprise. Myslím, že se bez nich obejde.

Z přístavu jsem potom vyrazil směr Bergen.

Ochlazení, které předpovídali, se nekompromisně přihlásilo o slovo. V noci lilo jako z konve. Není se co divit, Bergen je totiž jedno z nejdeštivějších míst v Norsku. Srážky zde dosahují ročně až 2200 mm. U nás je to průměrně okolo 650 mm.  Prší tady  cca 3x více než u nás.

Bergen má 220 000 obyvatel a jedná se o druhé největší město v Norsku. Problém nastal, když jsem chtěl zaparkovat, ale nakonec se mi to podařilo. Dobrá rada pro cyklisty - mnoho cyklostezek ve městě není. Na hlavní pěší zóně Trolgalmenningen vystupoval asi 50-tičlenný černošský soubor. Byla to směs černošských a moderních  tanců + dechovka. V norských městech můžete potkat mnoho černochů. Asi sem jezdí hlavně za studiem. Je vidět, že zde i úspěšně asimilují, protože jsou často vidět smíšené rodiny – černoch a blonďatá Norka.

Pokud se ocitnete v Bergenu, neměli byste si nechat ujít: rybí trh, starou bergenskou čtvrť a akvárium.

Čtvrť Torget najdete u přístavu. Čtvrť má veselou a rušnou atmosféru a nachází se tady rybí trh. Určitě to není vhodné místo pro toho, komu vadí rybí zápach. Prodávají se zde různé rybí pochoutky, krabi, krabí paštiky, lososi, lososí plátky, asi 10 druhů kaviáru, salámy z kdečeho možného i nemožného (např. sobů).

V tomto městě se mi nejvíc líbilo 58 dřevěných domů staré obchodní čtvrti Bryggen, které jsou zapsány ve světovém kulturním a přírodním dědictví UNESCO. Jsou to vlastně poslední pozůstatky budov, kterých zde bylo v minulosti mnohem více. Ale požáry, výbuchy munice v přístavu a podobné nehody téměř všechny domy zničily. Nyní jsou v nich obchůdky a restaurace. Domy jsou dřevěné ze silných desek na kamenných základech. Byl jsem překvapen, že i Bergen má podobný problém, jako Benátky. Také se propadá a za poslední roky je to asi 100 cm. Za několik let budou možná už základy těchto domů pod vodou...

Bergenské akvárium – Bergen akvariet – je známé hlavně svými tučňáky a tuleni, které krmili v pravé poledne a s tuleni předváděli malé představení. V budově bylo 70 akvárií s rybami hlavně z norského pobřeží, ale byli zde i krokodýli, hadi a ještěři. Venku jsem si nakonec ještě prohlédnul jezero s tučňáky. Dokonce jsem viděl i dvě vajíčka a jednoho  malého tučňáka.

Autem jsem se přesunul z Bergenu do Floro.

Po cestě byl nejdelší fjord v Norsku – Sognefjord. Trajektem jsem jel asi 30 minut.

Je nutné říci, že Norové jsou machři v budování silnic. Vybudovali v krajině ohromnou síť tunelů. Tunelují i pod mořem, pod kopci, pod řekami, pod městy, např. odbočka na Floro, po které jsem jel vedla skrz 5,5 km dlouhý tunel. V každém případě tunely bývají obvykle jediné rovné úseky silnice, jinak se silnice vinou jednou doprava, jednou doleva okolo kopců a fjordů.

Norští řidiči jsou velmi disciplinovaní. Max. rychlost je zde 80 km/hod.

Floro je nejzápadnější norské město, 5 ° východní délky a 61 °severní šířky, má okolo 8500 obyvatel. Je to malé klidné městečko s dřevěnými domky, dokonce i malé „bytovky“ byly ze dřeva. Klasická barva domů – tmavěčervená, okolo oken byla bílá barva. Někdy červenou barvu vymění za modrou nebo jinou, ale to jen ojediněle. Před mnoha domy mají na stožárech norské vlajky. Norové jsou hrdý národ. To kdyby si někdo u nás dal před dům na stožár českou vlajku, tak by si lidé mysleli, že se snad zbláznil... a už fakt nevím, co by si mysleli, kdybych si já vyvěsil francouzskou smiley.

K mému překvapení zde mají i letiště. Vlastně každé takovéto městečko má v Norsku letiště. Dostat se odtud rychle do civilizace, je celkem problém. Jezdí zde samozřejmě autobusy – ale autobusem je to však do Trondheimu nebo Osla více než 10 -14 hodin jízdy, vlaky zde nemají a světoznámou pobřežní linkou Hurtigruten je to také  na dlouho (to je lodní linka, která spojuje všechna pobřežní města od jihu až po sever a je jakousi nervovou soustavou celého pobřeží, protože všechno důležité se zde vozí a převáží loděmi). Takže zůstává na rychlou přepravu jen letecká doprava. Za den jsem tady slyšel přilétat asi 4 letadla – taková menší, vrtulová, cca pro 30 lidí. Na tak malé městečko to stačí.

Kdysi bylo Floro rybářskou základnou, lovili se tady hlavně tresky a sledi, to však už postupně pominulo. Hlavní obživou obyvatel je nyní rybaření, oprava lodí, služby a hlavně ropné plošiny v moři.

Co se týká cen, je Norsko velmi drahé. Co je však levné, to jsou Nestlé nanuky ve větších baleních. 10 nanuků za 17 NOK je super. Tak nanuky se staly mým oblíbeným dezertem.

Třetí červnový víkend se v tomto městě koná festival, jehož součástí je nejdelší sleďový stůl na světě. Kdysi jsem se takové akce zúčastnil. Pokud se vám podaří navštívit Floro právě během tohoto víkendu, určitě se zajděte na tuto akci podívat. Doporučuji.

Během této akce býva ve městě veselá atmosféra. Přijedou kolotočáři, stánkaři (prodávají podobné braky jako u nás, apod.). Na hlavní ulici jsou rozložené stoly jeden za druhým s pevnými lavicemi po stranách. Na začátku ulice hrály norské skupiny různé tradiční i moderní písničky. Velmi pěkné. Po proslovu se rozdají na stoly talíře, příbory, nakrájené chleby, minerálky, limonády, nealkoholické pivo, upečené brambory a nakonec asi 5 druhů salátů ze sleďů. Chutnalo mi to asi jako zavináče naložené v různých omáčkách, s různými přílohami. Některé byly s hroznovým vínem, další s broskvemi, cibulí, jogurtem... Přestože bylo venku v té době cca 10 stupňů, ženy se na největší slavnost roku oblékly jakoby bylo 30°C a byly naboso. Ale měly pěkně načerveno nalakované nehty, tak o to tam asi šlo. Kdy je taky mají ukázat, když po zbytek roku tady mrzne...

Kdysi Floro začalo s jiným městem soupeřit o to, kto udělá delší stůl s rybími jídly. Po letech soupeření soupeř nakonec ustoupil a město Floro si drží prvenství v Guinnesově knize rekordů o nejdelší stůl se sleďovými jídly na světě.

... téměř na každé budově u přístavu je záchranný kruh (nevím, proč tomu říkají vesta. Vždyť vesta je vesta a kruh je kruh ? – Vesta je jinak velká norská pojišťovna).

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.