[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

SAE 2. část – chutě Iránu, rybáři ve Fujairahu, netradiční výchova dětí

Přidáno: 24.02.2014 | Přečteno 1597 x

Zdravím všechny cestovatele, v druhé části mých zápisků ze SAE vám přiblížím chutě iránských jídel, seznámím vás s kapitánem Abdulahem, který je šéfem rybářů ve Fujairahu a na závěr spočítáme, kolik misek vám Arabi nabídnou při konzumaci kebabu.

NÁVŠTĚVA IRÁNSKÉ RESTAURACE

Měl jsem chuť vyzkoušet nějaká netradiční jídla. Zašel jsem do iránské restaurace. Dříve než mi donesli jídelní lístek, tak mi přinesli vodu a skleničku a 1,5 dcl polévky a samozřejmě ubrousky na ruce, které dávali vždy a všude. V restauraci byl i kout na umytí rukou, kde si všichni  před jídlem i po jídle umyli ruce.

Polévka byla hustá, zeleninová a velmi pikantní. Jídelní lístek, který mi potom donesli, byl naštěstí kromě arabštiny i v angličtině. Jenže názvy jídel byly i tak iránské a moc mi neříkaly.

Nakonec jsem si vybral jídlo s názvem byriani. Nejdříve mi číšník přinesl ochutnat rýži na talíři. Přinesl tři talíře – ve velkém byla uvařená rýže – bílá i žlutá, byla uvařená s voňavou kůrou stromu, pod rýží bylo skryté opečené kuře. K tomu byla miska se zeleninovým salátem. Všechno tady snad dělají na kyselo, i salát byl takový a k polévce vám dají i citrón.

Zajímavost:

Večer jsem se prošel po pláži a zaujalo mě, že ve vlnách něco svítilo. Jak vlny narážely na břeh, tak na jejich okraji svítily jasně modře drobné částečky. Tato “podivnost” se dala mezi prsty rozetřít a chvilku po tom zůstala na kůži svítící šmouha. Možná fosfor...

Během svého pobytu jsem si uvědomil, jak jsou Arabi velmi čistotní – hábit mají vždy bílý, bez jediného flíčku. Vždy před a po jídle se umyjí.

 Na pláži jsou klouzačky, na kterých si spolu hrají celé rodiny, muži, ženy, děti, smějí se, prostě jako my. Pokud má někdo předsudky, měl by se vydat do SAE a osobně poznat jejich obyvatele.

 

FUJAIRAH

Ráno jsem se šel vykoupat na pláž. Všude okolo bylo hodně rybářů, a tak jsem s jedním hodil řeč a najednou jich bylo okolo mě snad deset. Byli velmi přátelští, většinou byli mladí, a do SAE se přistěhovali z Indie, někteří zde žili už i 10 let. Prý je to tady lepší – hlavně, co se týká možnosti výdělku. Ti, kteří byli ženatí, měli ženy i děti v Indii, měli  1- 3 děti.

Jejich šéf byl starší kapitán, jmenoval se Abdulah, během dne ležel v chládku nebo na rybářských sítích na lodi. Měl hrubý hlas, stále kouřil ubalené cigaretky, všichni ho uznávali, už mu chyběl jen hák místo ruky a šátek přes oko yes.

Na ryby chodí rybáři podle toho, kdy připlouvají velká hejna. Potom vyplují motorovými čluny na moře a natáhnou sítě. Konce sítí dají až na pláž a následně sítě vytahují svými terénními auty. Do jedné sítě se vejde tolik, co na korbu auta, slušné.

Potom jsem se motorovým člunem spolu s Abdulahem svezl do přístavu. Odtud jsem měl naplánováno jet taxíkem, ale poznal jsem dalšího Araba. Ten byl, jak se na Araba patří, šéfem celého přístavu a nabízel se, že mě zaveze.

Pracoval v armádě. Měl procestované USA i Evropu, chlubil se, že nemá nouzi o peníze a pokud chci, dá nějaké  i mě  peníze. Neuměl jsem odhadnout, co by bylo protihodnotou, tak jsem raději odmítnul.

V podvečer jsem se taxíkem přesunul do centra. Na trhu prodávali i ryby, nejvíc mě upoutali asi metroví šedí žraloci. Pochutnal jsem si  i na kuřecím kebabu.

Jedna porce tohoto jídla sestávala ze dvou čtvrtin pečeného kuřete v jedné misce, salátem z petrželové natě v druhé misce, slaboučkých placek ve třetí misce, zeleninového salátu ve čtvrté misce, dressingu v páté misce a oliv, mrkve a citrónu v šesté misce. Neskutečný výběr misek :). Jídlo se jí rukama. Tuhle dobrotu jsem si vychutnával i půl hodiny,  je to jiné, než  když ve stresu do sebe naházím něco, co pomalu ani nevím, co bylo.

Zajímavost:

Při pozorování místních jsem zjistil, že hodně rodin si bere jídlo z restaurací zabalené domů. Dětem rodiče dávají mnohem více volnosti, aby se vybláznily. Viděl jsem, když  k restauraci přijel velký džíp, muž šel objednat, žena čekala v autě. Zadní okénko bylo asi do dvou třetin otevřené. Asi tříletý chlapec vylezl oknem ven, zůstal na něm stát, rukama se držel střešní lišty, za chvíli vlezl do auta, potom zpátky a dokonce vylezl až na střechu a capkal si to po střeše... a máma seděla v autě a vůbec nic mu neřekla. Nevím, co by dělaly české maminky, většinu chytá hysterie, když se jejich děti z okna jen vykloní, a ne že by ještě chodily po střeše auta! Říkám si, jiný kraj, jiný mrav.

Nabídku letenek do Spojených arabských emirátů najdete zde.

 

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.