[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

SAE 1. část - Dubaj, Jumeirah Beach, Fujairah

Přidáno: 17.02.2014 | Přečteno 2374 x

Bonžúr, milí cestovatelé. Do Spojených arabských emirátů jsem se vydal trochu dobrodružně - pouze s 10 kg batohem a se stanem. V této části zápisků navštívime Dubaj, osviěžíme se na Jumeirah Beach a podívame se do Fujairahu.

 

 

Letenky do Dubaje jsem si vyhledal přes můj portál www.letenky.com. Právě v době, kdy jsem plánoval cestu, jsem natrefil na výhodnou akci, tak jsem neváhal a za pár minut jsem měl letenku v mailu.

DUBAJ

Z letiště v Dubaji jsem se přesunul do hotelu Royalton. Venku bylo neskutečné horko a vlhkost asi 100%. Mnoho místních tady ovládá ruštinu, takže, kdo se ji kdy učil, nebo učí, dorozumí se. Dubaj je město kontrastů, které vytvářejí bohatí Arabi a chudí Indové.

Od známého ze Slovenska jsem měl pro jeho otce žijícího v Dubaji dopis, tak jsme se setkali osobně. Pocházel z Iránu, v SAE žil asi 45 let a neplánoval, že se vrátí zpátky. Žil v jednoduchém bytě. S jeho synem jsme pochodili po okolí. Navštívili jsme Gold Souk, taxíkem jsme se dostali do největšího obchodního centra, kde bylo mnoho obchodů všech možných značek. Byl to fakt obrovský kolos, kde se konaly i různé módní přehlídky. Přesunul jsem se zpět do hotelu a zapadl do hotelového baru.

Zajímavost - Muslimky většinou nepracují, pracujícími ženami jsou Indky.

 

 DUBAJ – JUMEIRAH  BEACH

Další den jsem se autobusem vydal na Gold Souk a odtud na Jumeirah Beach – známou dubajskou pláž. Jak jsem vyjížděl z města, tak zástavba už nebyla tak hustá a na místech, kde nebyly budovy, tak byl většinou písek. Město bylo postavené na poušti před cca 40-ti lety. Zeleň byla jen na místech, která se zavlažovala – tedy ke každé rostlince nebo keříku musela být dovedena hadice. Luxusní Jumeirah Baech hotel měl svoji pláž.

Ale mě jednoznačně více upoutal Burj al Arab, který byl postaven na samostatném umělém ostrovu smiley. Vlevo nahoře měl vyhlídkovou restauraci, vpravo byla plocha pro přistávání vrtulníků, s pevninou byl spojený mostem. Pobřeží omývaly pořádné vlny.

Zašel jsem se podívat i na výstavu počítačové techniky. Večer jsem si v parku sedl na trávu, byla jiná než u nás, píchala, asi šlo o nějakou speciální trávu určenou do suchého prostředí. Když jsem ji promnul mezi prsty, nezůstaly zelené ani mokré. Má to svoji výhodu :) Když upadnete, nebudete mít zelená kolena wink.

 

FUJAIRAH (Fudžajra)

Dalším mým cílem byl Fujairah. Rozhodl jsem se cestovat taxíkem. Dost dlouho jsem na něj  čekal, protože taxíky – minibusy, odjížděly, až se naplnily. Arabi čekali klidně, nikdo nepospíchal.

Okrajové části Dubaje jsou úplně jiné než centrum. Výškové domy a luxusní budovy vyrůstají přímo z pouště. Všude jsou minimálně 3-proudé silnice v obou směrech. Kousek za městem se však už začínají pást velbloudi, kterým byste dokázali spočítat žebra.

Za dvě hodiny jízdy jsme přejeli přes cca 1500 m vysoké hory. Dálnice šla do výšky cca 400 m.n.m. Hory jsou tvořeny hlavně sutí a ostrými kameny. V horách se budují obrovské přehrady, které zachytávají nárazové srážky v horách.

Minibus mě zavezl až na okraj města Fujairah, které je správním sídlem sultána. Ubytoval  jsem se, zašel se podívat na pláž, která byla šedočerná.

Pár km od pobřeží stály desítky tankerů.

Zajímavosti: Restaurace tady otvírají až po 18.00 hod, tak pokud vás přepadne hlad dříve, pořádné jídlo moc nenajdete.

Místní chodí v bílých hábitech, zdraví se podáním ruky, přitisknutím čel a nosů a ”polibkem” naprázdno. Kouří vonné dýmky – každý host má k dispozici vodní dýmku. Chlapi tady pijí čaj a minerálku a hrají různé hry.

 

Fujairahské muzeum

Muzeum ve Fujairahu mě velmi příjemně překvapilo. Obdivoval jsem tu archeologické vykopávky od r. 2000 př.n.l. (i z doby železné a bronzové).

Zaujala mě sbírka mincí, které byly staré až 200 let. Nacházely se tu i evropské mince z doby Marie Terezie. U nás se už  tehdy razily krásné mince (i zlaté), tady to byly jen různé odlitky oválně-obdélníkového tvaru s neurčitým motivem velblouda. Ale i tak posloužily věci, a to je hlavní.

V muzeu byly i ukázky původních obydlí.  Ty byly postaveny z palmových listů poskládaných vedle sebe. V jednom rohu byla postel, v opačném ohniště. Expozice končila zavlažováním a v pěkné zelené budoucnosti země.

 

Kousek od muzea byly ruiny starého města. Renovovali je, ale upravená byla jen centrální pevnost (ve Fujairahu byla kdysi jen pevnost). V pozadí vystupovaly hory, které mají cca 1500 m.n.m.

Hned z kraje byla postavena moderní budova telekomunikačního monopolu ETISALAT. Po hlavní ulici jsem přešel až k pláži. Na pláži měli hraboši vyhrabané díry.

 

Zajímavost:

Okolo 14.00 hodiny byly najednou ulice plné autobusů. V každém byly jen muslimské dívky v hábitech. Rozváželi je domů, a to doslova, protože autobus stál snad každých 30 m u každého bloku domů.

Večer jsem se zašel podívat do kina, kino bylo perfektně vybudované, akorát nerozumím, jakou má rentabilitu.

Je to obrovská budova, krásná skleněná, klimatizovaná, s kiny, hernou, restauracemi, rockovým barem a internetovou kavárnou – ale uvnitř bylo tak 10 zákazníků. Neexistuje, aby se tohle rentovalo. Oh la la, Arabi asi nevědí, co s penězi, tak investují, kde se dá, kdoví, možná zisk přijde,  možná ne.

Nabídku letenek do Spojených arabských emirátů najdete zde.

 

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.