[ Generál LeTenky]

Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.

SAE 3. část - Sharjah, Abu Dhabi, Liwa Oasis

Přidáno: 03.03.2014 | Přečteno 2009 x

Bonžúúúúr, milí cestovatelé,
ve třetí části mých zápisků zjistíme, že není Disneyland jako Disneyland. Podíváme se do Abu Dhabi, strávíme noc v písečných dunách a dozvíte se, jaké divy dokáže udělat barva pokožky.

SHARJAH

Města Dubaj a Sharjah jsou jednou velkou aglomerací, takže hranice měst se už téměř nedají rozeznat. Na náměstí v parku, ve stínu  košatých stromů,  posedávaly desítky odpočívajících Indů, někteří z nich spali, jiní hráli karty. Jako běloch jsem vzbudil všeobecnou pozornost, za chvíli jsem se už i s jedním z nich fotil. Jeden Ind měl na provázku holuba a nechával ho ať se nazobe. Tak to jsem ještě neviděl.

Přešel jsem náměstí a okolo největší mešity ve Spojených arabských emirátech jsem došel k centrálnímu marketu.

Ve dvou paralelních asi 600 m dlouhých budovách tady prodávali zlato a podobné zboží. Byly tady i pěkné mozaiky. Vedle na ostrůvku byla zmenšenina Disneylandu – tak se aspoň psalo v knihách o SAE, které jsem četl, když jsem se tam chystal.

Byl to park pro rodiny s dětmi. Konec konců byl to aspoň kousek klidu v centru ruchu. Arabské ženy tady pořádají se svými dětmi pikniky v trávě. Tady jsem zjistil, jaká je výhoda mít více dětí. Ty starší se starají o ty mladší a maminky mohly v klidu „klábosit“.

Zašel jsem se podívat i na trh s rybami a ovocem,  taxíkem jsem se chtěl vrátit zpátky do Dubaje. Potom jsem si pronajmul vlastní auto.

 

ABU DHABI

Autem z půjčovny jsem vyrazil do Abu Dhabi. Když jsem překročil povolenou rychlost, automaticky začalo na přístrojové desce něco pípat. Abu Dhabi je podle mě další z málo záživných měst.

V centru jsou jen výškové budovy, žádné staré jsem tady neobjevil. Ulice jsou pravoúhlé, město na mě působilo velmi strohým dojmem.

Nejvíc mě asi zaujala Dubaj, i když její atmosféra je např. oproti Sydney velmi vzdálená. Přeci jen jde o moderní svět postavený na starých arabských základech. Nedokážu si pomoci, nejde mi to moc dohromady.

Zajímavost:

Lidé vás tu však zdraví s úsměvem na rtech, který bourá všechny bariéry.

Během cesty do Abu Dhabi bylo podél silnic vidět mladé palmy – ty tady vysadili v rámci vládního programu, který se snažil vysadit co nejvíc zeleně. Poušť je kamenito-písčitá, porostlá keříky. Doufal jsem, že u Liwa Oasis to bude jiné.

 

LIWA OASIS

Moje další kroky vedly směrem na Liwa Oasis. Vymotat se z Abu Dhabi nebylo až tak jednoduché. Město mělo snad 40 km. Snažil jsem se jet směrem od pobřeží, ale chyběly tam jakékoliv směrové tabule.

Už od Madinat Zayed vedla pouští krásná dálnice. Nechápal jsem, když se za písečnými dunami objevily zelené louky, okolo stromy. Celé stovky hektarů pouště tady totiž zúrodnili. Všechno srovnali, navezli tam hlínu (asi 30 cm), ohradili ostatnými dráty a ohradami z palmového listí. V Mezaire vedla silnice 60 km vpravo od Arady, tak jsem jel nejdřív tam.

Okolo silnice je skoro všude 150 m široký pás obdělávané půdy – palmy, odolné listnaté stromy, trávy, ve sklenících zelenina. Všechno a všude dělali jen Indové, Iránci, Pákistánci a jiní přistěhovalci. Arabi jsou ti, kteří plánují, řídí a samozřejmě – inkasují.

Na konci 4-proudá dálnice skončila uprostřed pouště, mimo osady. Luxusní, v obou směrech 2 pruhy, osvětlená dálnice za chvíli skončila a cesta pokračovala po neupravené, kamenito-písečné silnici, vhodné tak akorát pro terénní auta.

Na oběd jsem zašel do jediné restaurace, která v té době v Mizaire byla. Byl oběd a velké horko, a tak jsem si udělal veget. Na „kruháči“ v centru byly palmy a tráva, tak jsem si to užíval.

Potom jsem se autem vydal směrem na Hamim, kde byly písečné duny ještě krásnější. Některé byly fakt obrovské a mohly mít na výšku i 300 metrů. Potom jsem hledal místo na spaní. Nejrozumnější se mi zdálo nechat auto u domu nějakých domorodců, aby mi ho neodtáhla policie.

Zastavil jsem u jedné oázy, oproti které byly krásné písečné duny. Nejdřív jsem šel hledat místní – a to byli tři Indové, auto mi dovolili nechat u nich. Vzal jsem si stan a šel jsem do dun.

Slunce už zapadalo a bylo vidět stíny dun a vzory malých vlnek na jejich povrchu. Nádhera. Postavil jsem stan a šel jsem se kochat západem slunce. Po jeho zapadnutí alespoň skončily „nájezdy“ much, které byly v Liwa Oasis nepříjemné. Slovní spojení – dotěrný jako moucha – se tady vyplnilo do písmene angry.

Když vyšly hvězdy udělal jsem si pár záběrů noční oblohy. Spalo se dobře, bylo teplo a písek, na kterém jsem spal mě hřál. Spal jsem jak mimino.

Ráno mě v dunách, vzbudila, jak jinak, dotěrná moucha. Merde. Teplo začínalo být nesnesitelné a tak jsem si raději zabalil stan a autem  jsem se přesunul až k Hamim.

Zajímavost:

Mobilní operátor, který tady má pokrytí je velmi levný, mobil tu měl opravdu každý. Bylo  komické sledovat, jak každý v hábitu při příchodu do restaurace vyloží svůj telefon na stůl a jak je pyšný, když mu začne vyzvánět a nezvedne ho hned, pěkně ho nechá 3-4-krát zazvonit.

V Mizaire asi místní moc bílých neviděli, přestože turisté sem jezdí, ale jen v luxusních džípech a spí v luxusních hotelech. Jednoznačně jsem se stával středem pozornosti na celé ulici. Např. v mini obchodu s potravinami, kde čekalo asi 10 lidí na zaplacení jsem byl obsloužen jako první. To samé se mi stalo i při placení v restauraci.

 

Nabídku letenek do Spojených arabských emirátů najdete zde.

1998-2016 © Letenky.com, všechna práva vyhrazena.