Indie 4. část - Bharatpur, Agra, Delhi

Keoladeo

Vstupné do parku Keoladeo v Bharatpuru bylo dost vysoké, no ale když už jsem tady ... Půjčil jsem si kolo, protože park má velkou rozlohu. Vydal jsem se doprostřed parku, kde jsou jezírka a močály. Sem se v zimě stěhují ptáci od nás. NP je obehnaný zdí, rozlohu má 29 km², přičemž močály jsou na rozloze 8,5 – 11 km².

Toto území vzniklo před 250 lety, když dal místní maharadža vykopat kanály, kterými zavlažoval jezírka v období sucha. Časem se toto místo stalo zimním útočištěm pro stěhovavé ptáky, hlavně ze Sibiře a Číny. Zimuje tady až 375 druhů ptáků. Park se stal oblíbenou honitbou maharadžů. Střílely se hlavně kachny a honů se zúčastnilo mnoho významných osobností. NP  je propletený vyvýšenými cestičkami, okolo kterých jsou jezera.

Viděl jsem šakala, ptáka podobného čápovi, jenom ocas měl růžový. V mokřadech vyrůstaly stromy na vyvýšených ostrůvcích, sem tam bylo vidět i antilopy nebo jeleny. Zahlédnul jsem i velkou želvu. K ptákům se dalo dostat tak na 5 – 10 metrů. Nebáli se. V parku žijí i opice, tygři, kobry a krajty, jednu jsem i viděl, měla 2,5 m a trůnila v dutém kmenu. Čápi sežerou i 3 tuny ryb denně, a to je jen jeden ptačí druh, je úplný zázrak, že ta mělká jezírka a močály dokážou všechno ptactvo nasytit.

Cestou do Agry jsem se zastavil v městečku Fatehpur Sikri pod mešitou Dargah. Jedná se o palácový komplex, který obsahuje prvky perského i hindského designu a říká se, že je kopií mešity v Mekce. Celá stavba má čtvercový půdorys a nachází se v ní hrobka světce Shaikha Salima Chishtiho z roku 1570. Hrobka je z bílého mramoru. Do komplexu musíte vstoupit bosky, a ještě i kolena mi zakryli látkou.

Po cestě autobusem do Agry jsem viděl, jak řidič „opravoval“ řinčící lištu na dveřích. Když mu nešla přišroubovat, tak ji jednoduše utrhnul. I tak se to dá vyřešit. Mon Dieu, to by byl u nás už jaký přestupek ohrozující bezpečnost cestujících.... V Agře jsem si nenechal ujít slavný chrám lásky – Tádž Mahal. Kdo ví, možná tady na mě někde čeká „ta pravá“ madmazelka. Tádž Mahal je postavený z bílého mramoru, s krásnými zahradami a parkem. Dal ho postavit panovník Šáhdžahán  v roce 1631 na památku své druhé manželky, která zemřela při porodu. Během noci tehdy zešedivěl. 20 000 dělníků z celé Indie, ale i architekti z Evropy stavěli tento objekt 22 let. Úžasné místo s úžasnou atmosférou.

Pak jsem se autobusem přesunul do Delhi. Moje kroky vedly na Cannaught Place – což je centrální náměstí v New Delhi. Nacházejí se zde celkem moderní budovy, luxusní obchody restaurace typu Pizza Hut, McDonald´s, moderně oblečení Indové s mobily. Už jsem si říkal, jestli jsem ještě stále v Indii? Zastesklo se mi po La Défense.

Došel jsem k India Gate – tento vítězný oblouk je obdobou toho z Paříže a na druhé straně je sídlo indického prezidenta. India Gate je 42 m vysoká kamenná brána s 85 000 jmény indických vojáků, kteří padli v 1. světové válce. Zase se cítím víc jako doma... 

V Old Delhi se nacházely trhy, na kterých se prodávalo úplně všechno, jednotlivé uličky byly specializované vždy na něco jiného - na kalendáře, na oblečení, na nábytek..... V Pahar Jang jsem si ještě nakoupil suvenýry a vrátil jsem se do hotelu.

Delhi je nejvíc znečištěné město na světě, jeden den, který zde strávíte, se rovná 20 vykouřeným cigaretám, a když se pohybujete v dopravní špičce, tak i 40 cigaretám. Astmatici tady nemají šanci.

Poslední chvíle v Indii jsem strávil v mojí oblíbené restauraci na střeše pod slunečníkem a pomyslně jsem se loučil s tímto místem, jak jinak než výbornou polévkou s kuřecím masem a zeleninou. Zavítal jsem i do kuchyně, kde mi ukázali kompletní postup přípravy. Nepotřebovali žádného rádce potkana jako v Rattatoille, zvládli to šikovnýma rukama a čarovali hlavně během dochucování.

A tak už zbývá jen cesta domů z letiště v Delhi, čeká mě 8 hodinový let, 5548 km. Dlouhý let jsem si krátil plánováním další cesty do Pobaltí. Přidáte se?