Indie 1. část - Jaipur, Jaisalmer

Ze všeho nejdříve jsem si našel co nejvýhodnější letenku do Delhi na mojí stránce www.letenky.com. Letěl jsem přímou linkou ze Schwechatu do Delhi. Let trval 7 hodin a 20 min. a když se kola Boeingu 767 konečně dotkla přistávací dráhy, moje ztuhlé tělo to celkem přivítalo. Ne že by mi bylo na palubě špatně, ale když nejsem v pilotní kabině, tak se cítím nesvůj.

Taxikáře na letišti jsem musel přímo „odhánět“. Chtěl jsem se dát dovézt na Connought Place, ale taxikář mě svojí závodní jízdou na červené, v autě podobném Volze starém snad 50 let, zavezl úplně někam jinam – do New Delhi ke svému příteli s hotelem. Dost mě tím naštval, copak neví, kdo  je tady generál?

Nakonec jsem se dostal do autobusu – směr Jaipur. Řidič neustále troubí, předjíždí, ale je šikovný. Velmi riskuje, ale vychází mu to. Předměstí – to je naprostá chudoba. Lidé tady spí na zemi, vypadá to tady jako v utečeneckých táborech. Po cestě se motají posvátné krávy, pasou se v prachu s prasaty. Velmi ojediněle je vidět přepychová budova. Začíná být pořádné horko. Z 2 mil. Jaipuru mám v plánu co nejdříve vypadnout do Jaisalmeru. Postřehy dne: po střechách běhají opice. Obchodníci navyšují ceny a klamou. Chlapi si podél silnic udělali veřejné WC. Všude špína, smog....jinak je tady celkem pěkně .

Přespal jsem v hotelu v Jaipuru. Chystám se vyzkoušet další pekelný stroj - autorikšu a prohlédnout si město. Uchvátil mě Větrný palác, jehož malá okna v horních poschodích sloužila jako „rozhledny“ pro ženy z královských rodin, které tak pozorovaly běžný život. Bosky jsem vstoupil do chrámu, na stěnách byly pěkné barevné malby a za sklem na stěnách se nacházely různé sochy se zvířecími hlavami (opic, slonů, některé měly několik rukou). Malby byly i na stropech a v modlitebních stáncích se nacházelo mnoho květů.

Další mojí zastávkou byl Amber. Během cesty jsem zjistil, že „veřejné WC“ využívají i ženy – nedokážu si představit, co by dělaly naše madmazelky. Cesta byla dlouhá asi 6 km, z toho se šlo cca 1 km pěšky průsmykem. Cestou jsem viděl i slony a kus pěkné přírody. Teplo ze mně vysálo snad všechnu energii. Fotit se nesmělo. No nebylo ani moc co, i když je nutno říci, že kdysi to tam muselo být nádherné. Uvnitř jsou stěny a stropy zdobené barevnými ornamenty ze skla a z kovu. Zastavil jsem se i u Vodního paláce. Palác se nacházel uprostřed jezera. Během této výpravy jsem narazil i na zaklínače hadů – hned jak mě uviděl, odkryl koš, ze kterého vykoukla kobra.

Večer odjíždím autobussem do Jaisalmeru, cesta měla trvat úctyhodných 13 hod. Mon Dieu, co na to řekne moje tělo. Autobus byl „de luxe“ – měl sklápěcí sedadla, ale nebyla moc pohodlná. Se závistí myslím na to, jak krásně by se tento úsek dal přeletět. Na zastávce v Jodphuru mi už nadháněč strkal do ruky prospekty s jaisalmerskými hotely.

Jeden jsem si vybral a šel jsem si odpočinout. Přestože bylo v místnosti okolo 35 stupňů, připadalo mi, že je tam chladno, po tom vedru co bylo venku! Mon Dieu! Ale abych nezahálel a poznal i tento kout světa, vydal jsem se k jezeru, tam byly krásné pozůstatky staveb ze 13. st. ze žlutých, pouštních kamenů. V jezeře se to jen hemžilo rybami a na břehu měly koncert žáby.

Ve městě se nacházely krásné domy – haweli – fasády byly z tesaného kamene. Po ulicích chodily děti ve stejnokrojích. Půjčil jsem si vodní šlapadlo a najednou jsem se ocitnul v jiném světě – vodním - v mělčinách byly stovky vodních ptáků, připadal jsem si jako v přírodopisném filmu . Malé potápky, bílé volavky, kachny, kormoráni a řada dalších druhů... Kochal jsem se tou krásou okolo sebe – chlapi štípající dřevo, kráva běhající po ulici, skupina prasat, obchůdky, ženy sedící na zemi prodávající ovoce a zeleninu.... Večer mě uspává krásný zpěv chlapce, který se nese z mešity.