Indie 2. část - Jaisalmer, Jodhpur, Alwar

Jednou ráno vyrážím za novými dobrodružstvími - 2-denní jeep&camel safari. Nasedám do džípu indické výroby – značka mým očím i uším neznámá. Jednou ze zastávek byl Bada Bagh – jedná se o chrám u vody s krásně zdobenými fasádami. V komplexu chrámu stálo 5 kapliček. V jezeře se koupali Indové. V okolí byly keře, košaté kaktusy vysoké i 1,5 – 2 m.

Za vesnicí čekalo 5 velbloudů a dva průvodci, a tak jsme okolí poznávali z velbloudích hřbetů, ale po 1,5 hod. už z takového dopravního prostředku pořádně bolí pozadí. Zastavili jsme na okraji vesnice, nabrali jsme si z místního tábora vodu a vydali jsme se dále. Bylo asi 45°C, ve stínu okolo 36°C. K obědu nám průvodci připravili chapati – placky z mouky a na ně dali pálivou směs z cibule a rajčat. Cínové hrnce umyli pomocí  písku. Tomu se říká hygiena!

Oheň udržovali suchou trávou, a když bylo potřeba tak i suchým velbloudím trusem. Jako správný generál jsem se naučil ovládat i velblouda -  přitáhnutím uzdy zastavil, a když jste řekli džip-džip-džip, tak si kleknul a lehnul. V podvečer jsme dorazili k pískovým dunám Kesua, kde jsme se složili. Místní obyvatelé vypadali dost zuboženě a nemocně. K večeři nám nachystali chapati, rozvařenou rýži, zelí a nějakou dýni. Zdá se mi o křupavé bagetě a sýru. Žaludky některých spolucestujících tuto „lahůdku“ nezvládly a místní vrány měly večeři J. Spali jsme ve spacácích pod širým nebem, občas náš nerušený spánek „zpříjemňovali“ brouci, kteří nás otravovali, jinak pohoda.

Postřehy dne: sedět na velbloudovi je asi tak pohodlné, jako sedět na zárubni dveří. Průvodce vařil oběd – míchal placky rukama, kterýma drobil velbloudí trus, kterým přitápěl :).

Dalším místem, které jsem v Indii navštívil byl Jodhpur. Rikšou jsem se vyvezl na nejkrásnější místo ve městě – pevnost Mehrangarh. Pevnost je ve vlastnictví místního maharadži, resp. on je šéfem neziskové organizace, která ji spravuje. Z pevnosti byl nádherný výhled na modrý Jodhpur (podle barvy domů).

Pevnost Mehrangarh je postavená na 130 m vysoké skále a nachází se v ní pěkné muzeum se starými malbami, původními sedly na slony, dětskými kolíbkami a dalšími předměty. Prohlédnout si můžete i původní zdobené místnosti – ložnici, taneční sál, pracovnu ... Venkovní fasády byly také krásně propracované.  Horko bylo opět nesnesitelné, a tak jsem si odpočinul ve stínu pevnosti. Pevnost mělo na starost dost lidí, v každé místnosti byli 1 - 2 pracovníci, kteří dávali pozor a ještě k tomu ochranka v uniformě.

Sešel jsem do města k Cloch Tower. Dále jsem zašel do ZOO, pokud se to tak dá nazvat. Spíše bych řekl, že šlo o trápení se snadno chovatelných zvířat. Najdete tady králíky, slepice, husy, kachny, ale i supy, krokodýly, andulky. Nejlépe se mělo prase, které si běhalo po „ZOO“ a válelo se, kde se dalo. Podíval jsem se i do státního muzea, ve kterém se nacházely přírodní, historické i přírodovědné exempláře ve 4 místnostech. V regálech se proháněli potkani...

Přístí den jsem cestoval autobusem do Alwaru. Seděl jsem hned za řidičem, a tak jsem měl jedinečný pohled na sebevražedné jízdy místních řidičů autobusů a nákladních aut. Toalety na stanicích, to je zážitek sám o sobě, raději ho tady nebudu ani popisovat, pokud tyto řádky čtou i citlivější povahy, mohlo by se jim udělat nevolno. Problém byl zbavit se žebrajících Indů. Nedaleko Alwaru jsem se ubytoval v pokoji, ve kterém mi společnost dělaly ještěrky. Zvířátka vás v Indii provázejí téměř na každém kroku J, okolo hotelu byly na stromech opice.

Ráno v 7 hod. jsem vyrazil teréňákem Mahindra s řidičem a průvodcem do Národního parku Sariska. Park má rozlohu cca 850 km², funguje od roku 1979 a jeho cílem je udržení populace tygrů. Žije tady 27 tygrů, 70 leopardů a mnoho antilop a jelenů. Ráno bylo chladno. Národní park leží v údolí mezi dvěma hřebeny. Jeleni ani opice se vůbec nebáli, i když jsme od nich byli cca 5 metrů. Na lesní cestě jsme viděli prasata i antilopy, dále zajíce a křepelky. Řidič vypnul motor auta a my jsme se ponořili do ticha, za chvíli jsme uslyšeli výstražné „hlášení“ jelenů a antilop, kteří signalizovali, že nedaleko je tygr. Byl jsem napnutý jak struna, tešil jsem se, že uvidím živého tygra. Tygr se však neobjevil... škoda.