Irsko, Skotsko - Glasgow, Cairngorn Mountain, ostrov Skye, Edinburgh

Potěšily mě i lepší cesty a, po téměř třech týdnech, i odpočívadla u silnic. V menších vesnicích jsem viděl i několik chlapců ve skotských sukních. Zajímavé, vůbec mi to nepřipadalo zvláštní ve spojení s typickými skotskými Highlands. Asi to k těmto zvlněným kopcům zkrátka patří.

Jelikož na Skotsko mám jen týden a půl, dlouho jsem se rozhodoval, kam se podívám a kde strávím svůj čas. Nakonec jsem se rozhodl pro poznávání přírody a Edinburghu, ale aspoň na půl dne jsem chtěl zaskočit do Glasgow. Se svými 580 000 obyvateli to je totiž největší skotské město.

Glasgow zažil svůj největší rozkvět v 19. století díky dovozu tabáku ze Severní Ameriky. Později město změnilo svůj charakter na průmyslové město – uhlí, železo, výroba zbraní v obou světových válkách... To samozřejmě poznamenalo vzhled města. Naštěstí, současným architektům se daří napravovat křivdy minulosti díky mohutným developerským projektům a investicím do infrastruktury a muzeí. A právě muzeum sem přilákalo i mně.

V Glasgow bylo v moderní části u řeky vedle budovy BBC Scotland vybudováno za 75 mil. GBP velké muzeum – Glasgow Science Center. Dvě velké futuristické budovy spolu se 126 metry vysokou otáčivou věží vytvářejí unikátní místo pro zábavu a poučení pro děti, ale i dospělé. Žádné nudné exponáty, na které jsme zvyklí, muzeum je hotový unikát. Zážitkovou formou se tady seznámíte se základními fyzikálními, anatomickými, technologickými jevy a vynálezy. Science centrum je místo, kde si můžete hrát.

Mně se nejvíc líbil bezdotykový fotbal, u kterého se míčem pohybovalo jen pomocí myšlenek a soustředění se v hladině alfa a theta, i když jsem prohrál. Byly tam i skutečné plíce, asi z prasete. Ty se velkou ruční pumpou nafukovaly, a potom zase vyfukovaly, celkem efektní. Fascinující byl model člověka na kole a 4 tlačítka, kterými se ovládaly svaly na stehně (natahování a smršťování svalu), přičemž úkolem bylo dokázat rozjet kolo. Třešničkou na dortu bylo obrovské planetárium. Zkrátka je to místo, kde strávíte několik hodin a ani si to neuvědomíte.

V Cairngorn Mountain vřele doporučuji Highland Wildlife Park. Jedná se o jakousi horskou pobočku edinburghské zoo, ale trošku v jiném, volném horském stylu. Autem projíždíte mezi jednotlivými výběhy zvířat, které se tam pohybují úplně volně. Prohlédnout si tak můžete typická severská zvířata jako je los, sob, zubr evropský. Pěšky se můžete projít mezi japonskými sněžnými opicemi, výběhy tady měli i tygři, bobři, lední medvěd, polární lišky, vlci... krása! V komplexu se nachází i záchranná stanice pro divoké kočky, poslední divoké šelmy ve Skotsku. Je jich už jen okolo 400.

Další zastávkou byl ostrov Skye. Ten spojuje všechny charakteristiky Highlands: krásný zamlžený ostrov s divokým pobřežím s bájnými hrady a rozeklanými horami. Ty mají do 100 m.n.m., ale hřebenovka po nich je údajně vhodná jen pro horolezce s dobrou výbavou. Na ostrov jsem ale směřoval s jiným cílem: kvůli tuleňům.

Malým motorovým člunem jsem se dostal mezi drobné ostrůvky a útesy, na kterých se opalovaly desítky šedých i tygrovaných tuleňů. Přiblížit se k nim můžete téměř na dosah, jen na dva - tři metry od nich! Tuleni jsou nádherná vousatá zvířata, která mi jakoby pózovala při fotografování.

Vynechat jsem nemohl ani snad nejkrásnější a nejfotogeničtější hrad celého Skotska – Eilean Donan Castle. Tato pevnost klanu Macraenovců ze 13. století se tísní na malinkém ostrůvku a s pevninou ji spojuje kamenný most. Tyčí se nad jezerem Loch Duich. Hrad se stal výbornou kulisou pro řadu známých filmů, např. Highlander nebo James Bond.

Se Skotskem jsem se chtěl rozloučit menší túrou. Vybral jsem si krátký úsek Old Military Road. Konkrétně jsem se rozhodl, že zdolám nejvyšší vrchol Britských ostrovů – Ben Nevis (1344 m.n.m.).

Tato mohutná hora má přístup pouze z jižní strany, protože ze severu jsou jen stometrové kolmé skály. Vystupoval jsem téměř z nulové nadmořské výšky, takže převýšení mi dalo pořádně zabrat. Vrchol jsem zdolal téměř po třech hodinách, odměnou mi byl ale pohled pro bohy: mraky totiž padly dolů a jediný vrchol, který z nich vystupoval, byl právě Ben Nevis. Nahoře bylo teploučko, slunce, modrá obloha... Vyfotil jsem se u ruiny staré observatoře na vrcholu a dolů jsem sběhnul za dvě hodinky.

Mojí poslední zastávkou je Edinburgh. Hlavní město Skotska je označované za jedno z nejkrásnějších na světě – souhlasím! Ve městě je 50 golfových hřišť, sto parků, centrum tvoří šedé neoklasické budovy (nic moderního nekazí vzhled) – a nad ním se tyčí skvostný hrad. Město je rozdělené na Old Town a New Town. Mezi nimi je Princess Street Gardens, nádherný park s množstvím zeleně, trávníků, které lákají k odpočinku a hrám. Údajně je nejlepší navštívit toto město v květnu (tehdy je tady nejkrásnější počasí) nebo v srpnu, kdy tady probíhá každoroční festival, na kterém se scházejí různí profesionální i amatérští umělci z celé Británie i ze světa.

Edinburgh by si zasloužil vlastní článek, ale to snad někdy jindy. Teď si jdu odpočinout před mojí další velkou cestou: směr Indie.

Užívejte si přicházející jaro!

Váš generál LeTenky