Irsko, Skotsko - Glengariff, Gleninchaquin Park, Cliffs of Moher, Giant Causeway

Ze všeho nejdříve vám chci popsat svoje zděšení. Po týdnu, co jsem potkával šílence, kteří se koupou při teplotě 7°C v ledovém moři, jsem usoudil, že v Irsku je to úplně normální. Několik normálnějších jedinců si obléklo alespoň neoprény, není ale až tak velkou raritou vidět výskající děti (!) jak skáčou do vln. A rodiče navlečení do bund se na ně ze břehu usmívají. Tomu našinec odchovaný v Cannes a St. Tropez jednoduše nemůže rozumět...

Ale zpátky k mým zážitkům. Po Kilkenny jsem se vydal do národní přírodní rezervace Glengariff. Tá má rozlohu cca 300 ha! Krajina velmi připomíná slovenské Nízké Tatry, rozdíl je v tom, že nejvyšší štíty zde dosahují sotva 600 m.n.m. Důvodem, proč je Glengariff chráněnou rezervací, jsou však původní dubové a borovicové porosty, jedny z posledních v Irsku. Víte, že tento zelený ostrov má v současnosti pouze 5% lesních porostů z celkové rozlohy? To je nejméně ze všech zemí Evropské Unie. A přitom podmínky pro růst lesů jsou zde ideální: vlhkost, mírné klima. Lesům zde však neprospívají všudypřítomné krávy a ovce, oficiální zahradníci Irska.

Sympatický mi zde byl systém prodeje map. Na začátku rezervace byly mapy na hromádce v kamenné zídce. Kdo chtěl, vzal si jednu a hodil minci do plechové pokladničky vedle. Investovat se vyplatí, mapa mě vedla po krásných vyhlídkách na zelené kopce prošpikované obrovskými šedými balvany. V údolích mezi kopci jsou početná jezera, ve kterých se k mému překvapení daří bílým leknínům. Doporučuji celodenní procházku!

Odtud jsem se vydal přímo do Gleninchaquin Park. Je to unikátní projekt, tento park je na soukromé půdě a majitelé pozemků zde vytvořili tento nádherný park s několika alternativními trasami. Nad údolím padá z nádherného jezírka s lekníny dolů z průsmyku snad 200 metrů vysoký vodopád. Upřímně, toto místo muselo inspirovat tvůrce Lvího krále, je jako nakreslené.

Všimnul jsem si, že typicky irskou scenérii tvoří políčka, nebo lépe řečeno pravoúhle ohrazené a vedle sebe sousedící plochy, k pasení ovcí. Tyto plochy mají na okrajích vyskládané kameny, ze kterých jsou udělané ohrady. Uprostřed krásné zelené plochy, za ohradami jsou však pouze skály a pásy zeleně. Muselo trvat léta zbavit plochy kamenů...

Později jsem se přesunul na jihozápad Irska podívat se na jedno z nejznámějších irských turistických míst: Cliffs of Moher. Tyto monumentální útesy jsou vysoké 203 metrů a spadají téměř kolmo do moře. Oficiální část má na okrajích zábradlí, ale v levé části na toto bezpečnostní opatření pozapomněli. Výsledkem je úžasný kontakt s děsivými útesy, doporučuji odvážlivcům, kteří netrpí závratěmi.

Útesy tvoří téměř dokonalé břidlicové desky. Vynalézaví farmáři je hned využili na působivé ohrady pastvin. Dole pod útesy trčí z moře 70 metrů vysoký špičatý skalnatý ostrůvek. Na jeho vrcholu stojí O´Briennova věž. Místní výstřední zeman O´Brienn chtěl totiž udělat dojem na svoje přítelkyně.

Za zmínku určitě stojí i národní park Glenveagh s výměrou 16 500 km2. Ten se proslavil množstvím divokých zvířat: najdete zde jeleny, znovu vysazeného orla skalního, vydry, jezevce, lišky... a co je nejzajímavější – nejsou tady krávy ani ovce. Na svědomí to má John George Adair, někdejší majitel zdejších pozemků. Ten byl milovníkem přírody, a tak v roce 1861 násilím vyhnal 244 farmářů, protože mu kazili výhled. I nyní je jméno Adair spíše urážkou mezi domácími. Svoje dílo tento šlechtic završil postavením hradu.

Prohlédnout jsem si chtěl i Severní Irsko. Tam mě nejvíc lákal Gian´t Causeway. Jedná se o rozsáhlý pobřežní úsek, který je lemovaný početnými pravidelně rozmístěnými čedičovými sloupy šestiúhelníkového tvaru. Tento přírodní úkaz je i na seznamu UNESCO. Je to nádherné místo, asi nejkrásnější, jaké jsem zatím v Irsku videl.

Legenda vypráví o tom, že irský obr Finn MacColl postavil ze skal most, který začínal zde a končil ve Skotsku. Tento irský obr chtěl bojovat se skotským obrem Benandonerem. Když však Finn přešel po mostě do Skotska a uviděl obra Benandonera, lekl se a utekl. Benendoner se však za ním rozběhnul. Když to Finnova žena uviděla, uložila Finna do dětské postýlky, dala mu plenu, bryndák a dudlík a přikázala mu, aby spal. Když se Benandoner dobýval do Finnova domu, žena ho požádala, aby byl potichu, protože Finnův syn spí. Benandonerovi stačil jediný pohled do postýlky, aby přišel na to, že jestli je Finnův syn tak obrovský, tak jak velký musí být sám Finn. Rychle utíkal zpátky do Skotska a cestou zničil celý most. Zůstaly z něj jen zbytky – tady v Giant´s Causeway v Irsku a na protilehlém skotském ostrovu.

Příští týden se ozvu s novými zážitky, tentokrát již ze Skotska. Do té doby vám přeji mnoho nalétaných kilometrů!

Váš generál LeTenky