Irsko, Skotsko - Stonehenge, Powerscourt Estate

Jako první cíl svého putování jsem si zvolil Irsko a Skotsko. Všichni neustále opěvují a vychvalují Britské ostrovy, létají tam každou chvíli. Konečně se i já chci zapojit do debaty! Anglie byla na hrdého Francouze zatím moc silná káva. 

Podíval jsem se tedy na moji stránku www.letenky.com a využil jsem akční nabídky letenek do Londýna. Vždyť když už budu na ostrovech, rychle je přejedu autem a možná mrknu očkem i po slavném Stonehenge.

Ihned po příletu na letiště Heathrow jsem se téměř ztratil, když mě dav lidí místo k východu zatlačil na dámské toalety. Heathrow je totiž nejvytíženějším letištěm v Evropě a třetím na světě! Naštěstí tam stojí hodně chlapíků v uniformách, kteří čekají jen na vaši prosbu o pomoc. Rukama a nohama mě doprovodili k půjčovně aut (já sice anglicky umím, ale pokud to bude možné, budu se raději držet francouzštiny).

Na anglické cesty jsem vletěl ještě mírně dezorientovaný a volant na druhé straně mi, pravda, moc nepomohl. Na tohle si budu zvykat dlouho. Malé značky (téměř poloviční než ty naše) mi ke komfortu také mnoho nepřispěly.

Moji první zastávkou byla ta slavná spousta kamenů - Stonehenge. Když jsem tam dorazil, přivítalo mě typicky anglické počasí: déšť, kterým mi mraky hrozily už celou cestu předtím. Mělo to však i svoje výhody, turisti se rozprchli do svých aut a já jsem se mohl lépe vcítit do atmosféry před 5000 lety. Jak sem, merde, dostaly ty kvádry až ze 400 km vzdáleného kopce v Jižním Walesu???

Příchuť historie mě uchvátila, a tak jsem se rozhodl cestovat ještě dále – do éry dinosaurů. A hned jsem si odtud chtěl vzít i suvenýr v podobě nějaké pěkné zkameněliny. Na to je jako stvořené jediné místo: Devon Coast, alias Dinosaurus Coast.

Nasměroval jsem si to rovnou do Lyme Regis. Toto malé městečko, které se pyšní přívlastkem „centrum pobřeží“, obklopují z obou stran červené útesy plné nalezišť zkamenělin. Bohužel, až na místě jsem se dozvěděl, že tzv. výpravy za zkamenělinami se konají jen jednou týdně, jelikož se k nim dá dostat jen za silného odlivu. No, když jsem si už nemohl najít vlastní zkamenělinu, tak jsem si alespoň  jednu koupil v místním muzeu.

Ještě jsem se prošel po nádherné promenádě u pláže. Podél ní se táhla řada roztomilých pastelových plážových chatek, před kterými vysedávali důchodci a u čtení knih nebo u  debaty s přáteli popíjeli čaj a kávu. Idylka jako v Saint-Tropez, až na tu zimu a uplakané počasí. 

Rozhodl jsem se, že se už více nenechám zlákat anglickými unikáty, tento výlet má být přece o Irsku. Pospíchal jsem tedy do přístavu Holyhead, kde jsem chytil první trajekt na ostrov leprechaunů. Tři hodiny jsem se houpal na vlnách, z čehož mi nebylo zrovna dvakrát dobře. Zlatá letadla...

Hned jak jsem vstoupil na pevnou zem cítil jsem se jako v ráji. Všechno bylo nádherně zelené, ukryté v jemném oparu. Ani ten déšť mi už nevadil. Bylo to, jako bych vešel do obrovského skleníku, kde neustále kropí rostliny jemným rozprašovačem. Takovou vlhkost ignorujete, protože máte pocit, že musí být jen dočasná. Později jsem zjistil, že nebyla, ale mezitím jsem se s tím už nějak smířil.

Moje první cesta směřovala do Powerscourt Estate, což je nádherné sídlo s rozlohou až 64km² ze 17. století. Toto místo vás chytí za srdce, hlavně díky obrovským zahradám, které ho obklopují. Téměř se vyrovnají i  „těm našim“ versaillským, a to už je co říci! Zahrady jsou obrovské nejen svojí rozlohou, ale i výškou – roste zde totiž mnoho starodávných sekvojí, thují a borovic.

Jedním z nejzajímavějších momentů powerscourtských zahrad je hřbitov domácích zvířat. Většina náhrobků patří, samozřejmě, psím miláčkům místní šlechty. Najdou se zde však i nejlepší dojné krávy nebo poníci.

Nad každým hrobem je malá kamenná deska se jménem, druhem, datem narození, příp. věkem a krátkým textem se vzpomínkou na domácího miláčka. Jedna kráva měla náhrobek s textem (volný překlad) „Zemřela jako 17-ti letá, měla 17 telat a vyprodukovala více než 100.000 galonů mléka.“

Na obrovském pozemku jsem objevil i japonské zahrady, nádhernou květinovou zahradu se sochami irských básníků, a dokonce i věžičku pro Šípkovou Růženku nebo Rapunzel! Bohužel, princezny zřejmě utekly, a  místo prince je totiž přišel zachránit „pouze“ generál.

Třešničkou na dortu byl Powescourt Waterfall, nejvyšší vodopád na Britských ostrovech. Voda stéká ze skal z výšky až 130 m! To jsou téměř dva Boeingy 747 postavené na sebe. Byl to skutečně monumentální pohled.

No teď už se však loučím. Jdu se věnovat objevování Irska. Jsem zvědavý, zda ještě něco překoná dnešní den.

Přeji hodně nalétaných kilometrů!

Váš generál LeTenky