LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 4. část - Altja, Tallin

Tallin

Asi 30 km východně za Tallinem hledám odbočku k moři k nejvyšším estonským vodopádům. Jsou sice vysoké jenom 8 metrů, ale padají v oblouku o délce až 60 metrů.

Zamířil jsem sito tedy na východ, do nejkrásnějšího národního parku Estonska – Lahemaa. Jedná se o rovinatou oblast, která se stala v roce 1971 vůbec prvním národním parkem v tehdejším  Sovětském svazu. Po druhé světové válce byla tato oblast přísně střeženou částí země a lidé, kteří zde nebydleli sem mohli vstupovat jen tehdy, pokud měli speciální povolení. K získání povolení do této oblasti však byly potřeba známosti na nejvyšších místech a  ubytovacích zařízení tady taky moc nebylo. Zahraniční turisté sem mohli cestovat až od roku 1986, a i to výhradně jen v organizovaných skupinách a nemohli zde přespat. I díky těmto opatřením zůstala tato část estonské přírody téměř nedotčená a vyznačuje se velmi rozmanitou přírodou. Žije zde např. los, rys, jezevec, divoké prase, vlk, bobr nebo medvěd hnědý.

První mojí zastávkou byly mokřady Viru Bog. Je to oblast, kde v průběhu desetitisíců let v údolí postupně rostly mechy a lišejníky, ty byly zaplavované vodou, postupně na nich rostly další mechy a lišejníky, příp. nízké stromy. Nyní je tato oblast téměř v rovině s okolní krajinou. Je zde turistický okruh přes močály, a tak jsem se po něm vypravil. Velmi krásná příroda. V močálech by se dalo lehce propadnout skrz  jemnou vrstvu mechů do vody, či do rašelinového bláta. Normálně by se tudy nedalo projít, ale je tady vyrobený dřevěný chodník z prken. Nacházejí se zde nádherná jezírka obklopená nízkým porostom borovic nebo bříz. Uprostřed močálů je vyhlídková věž, ze které byl nádherný výhled.

Kousek za vyhlídkou byla jezírka, ve kterých se dalo i koupat, chodník vedl přímo nad hlubokou vodou. Úplná nádhera! Škoda, že právě v tento den bylo počasí nic moc, a tak jsem se nekoupal. Zpátky jsem se vracel přes les, kde jsem se dosyta najedl borůvek. Těch jsou zde „mraky“. Okruh měl asi 7 - 8 km, psali, že se dá zvládnout za 2,5-3,5 hodiny. Já jsem to zvládnul za 2,5 hod. A bylo to dobře, protože když jsem přicházel k autu, tak se rozpršelo.

Další mojí zastávkou je malebná vesnička na pobřeží Altja. Kdysi to byl významný přístav, stavěly se zde lodě, ale nyní je to už jen vesnička s pár domky, několik z nich si zachovalo původní ráz. Dřevěné domy se střechou z rákosí jsou typické pro celé Pobaltí. V centru Altje můžete vidět na stromech zavěšenou obrovskou dřevěnou houpačku se spodní plochou na stání asi 2,5x3,5 metru. Dalo se na ní vylézt a potom se na ní pohoupat. V Estonsku byly takovéto houpačky před 2. světovou válkou v každé vesnici a scházela se tam každý večer všechna vesnická mládež. Po 2. světové válce se tyto houpačky postupně rušily a mládež se stěhovala do nově vybudovaných autobusových zastávek.

Jelikož začalo pršet, schoval jsem se do restaurace Altja Korts, která byla postavená ve stylu zájezdních hospod z 19. století. Velmi stylové sezení, rákosové stropy, hliněné nádobí, jídelní lístek na otrhaném starém papíru. Zaexperimentoval jsem a vybral jsem si z místních specialit. Předkrm je chléb s domácím máslem. Následoval rybí salát, který byl opravdu vynikající. V hliněné misce naskládané sardinky, uvařené brambory, mrkev, vajíčka a vše posypané koprem.

No a k tomu národní nápoj kama. Jde o sladkou řídkou smetanu, promíchanou s nějakým kořením a kousky něčeho opečeného (nevím co to bylo, připomínalo to piliny J). Později jsem si vygooglil, že se jedná o kefírový nápoj s mletými semínky žita a ovsa (to byly ty moje „piliny“) slazený medem nebo cukrem. Mělo to takovou zvláštní chuť. No, aspoň jsem ochutnal. No, Chateau Beaumont to nebylo, co si budeme povídat.

Ještě jsem udělal pár km turistiku po bobřím chodníku. V tomto národním parku je vybudovaný chodník k řece, kde žije několik bobřích rodin. Bobr je velmi plaché zvíře, tak jsem žádného neviděl, ale viděl jsem několik metrů vysoké hráze postavené na říčce, pomocí kterých si zaplavovali větší plochy. Stromy v celém údolí byly buď už suché nebo byly ohryzané. Mnoho stromů bylo pokácených po ohryzání kmenu ve výšce asi 50 cm nad zemí. Pěkná turistika.

Autem jsem vyrazil do centra Tallinu. Zaparkoval jsem u přístavu. Byl jsem několikrát upozorněn, že se zde stále pohybuje dost kapesních zlodějů a vykradačů aut. Hlavně auta se zahraničními EVČ jsou pro ně jako magnet. Proto jsem si před odchodem (pro jistotu) vzal všechno cenné s sebou, příp. schoval

do přihrádek v autě. Jeden chlapík mi říkal, že v tomto roce měl minimálně 10 hostů, kterým vykradli ve městě auto. To je paráda.

Tallin je hlavní a největší město Estonska. Má 400 tis. obyvatel a rozkládá se na březích Finského zálivu a  vzdušnou čarou přes moře je pouze 85 km vzdálený od finských Helsinek.

Tallin je velmi pěkné město, je jedním z nejlépe zachovalých středověkých měst v Evropě. Jeho historická část je zapsaná v UNESCO. V Tallinu žije polovina obyvatel hovořících estonsky, polovina mluví rusky.

Zastavuje se tady i mnoho výletních lodí plujících po Baltu. A právě v ten den, kdy jsem toto město navštívil  já, sem připlula obrovská loď a turisti z ní se přímo vyrojili jako mravenci, odhaduji, že jich bylo tisíc po celém městě ve skupinách se svými průvodci. Jeden průvodce jim vyprávěl anglicky, další francouzky, další německy atd. Celkem mě toto množství lidí otravovalo. Nevím, jestli bych se dal zlákat na takový lodní výlet.

Tallinské historické centrum není velké, má možná 1x1,5 km. Skládá se ze dvoou částí: z vápencového vrchu Toompea, na kterém je hrad a krásná pravoslavná katedrála Alexandra Něvského. Dolní část města byla střediskem obchodníků, řemeslníků a dodnes se zde zachovaly krásné pastelové budovy. Prošel jsem se uličkou Pikk přes Radniční náměstí až nahoru na hrad. Město je velmi pěkné. Je tady na náměstí řada stánků s tradičními výrobky. Vracím se k autu okolo kostela Sv. Olafa se 159 m vysokou věží, která patřila před 500 lety k nejvyšším stavbám v Evropě. Prostě Tallin, jako jedno z hanzovních měst, v minulých stoletích prosperoval a dodnes je magnetem pro turisty z celého světa.

Pod městem je velký přístav, odkud ze 4 terminálů odplouvají lodě směřující do celého Baltu. Nejvíce do Helsinek a Stockholmu. Vydal jsem se prohlédnout si ZOO. Nachází se v západní části města. Hned po vstupu do ZOO jsem byl dost šokovaný z prvních expozic. Jedna část ZOO zůstala ještě tak, jak vypadala za komunismu. Dřevěné zelené omšelédomečky (přístřešky na zimu), potrhaná pletiva, zvířata ležící výhradně na betonových plochách. To by bylo tak pro ochránce zvířat. To mě trošku znechutilo, ale potom se to zlepšilo a měli tam i pěkné nové pavilony s výběhy.

Velmi hezky měli udělané tropikárium, výběhy pro slony, ale líbila se mi hlavně 3 malá hravá leopardí mláďata. Měli zde i velmi vzácné šelmy s nejvyšším rizikem vyhynutí. Tygry, pumy, bílé medvědy atd.

Byla tady celkem levná nafta, 1,30 EUR/litr. Většina benzínek je bez obsluhy. Jsou zde jen stojany, dále pro každé 2 stojany malý terminál na zaplacení. Nejdříve zaplatíte kreditkou nebo v hotovosti sumu, za kolik chcete natankovat a potom do 3 min. musíte začít tankovat. Horší je, když chcete natankovat úplně plnou nádrž. To se dost špatně odhaduje, kolik máte  zaplatit. Abyste neměli zase zaplaceno více, když se nedají vrátit peníze za nenatankovanou sumu.

Pomalu se loučím s pobaltskými republikami, které mě velmi příjemně překvapily. Zaujaly mě i jejich jazyky. Litevština je s lotyštinou jedinými používanými jazyky baltské rodiny indoevropských jazyků. Ostatní se už nepoužívají. Jazykovědci tvrdí, že tyto jazyky se nejvíce  podobají starobylému sanskrtu. Jejich slova se strašně málo podobají na některé jiné jazyky.
Litevština má dva rody: mužský a ženský. Podstatná jména končí vždy na –s, ženská na –a nebo –é. Např. když píší o bývalém americkém prezidentovi, tak píší o Georgeasi Bushasovi, nebo o britském premiérovi – o Tonysi Blairasovi. Mají 6 pádů. Jinak  je dost sekaná, někdy připomíná italštinu.
Lotyština – ta je spíše měkká, melodická, jako skandinávské jazyky.
Estonština  – patří k ugrofinským jazykům, je spřízněná s finštinou a vzdáleně s maďarštinou. Je velmi vzdáleně podobná indoevropským jazykům, proto se i učí velmi těžce. Nemá mužský a ženský rod. Ale má 14 rodů a systém přípon je neskutečně komplikovaný. „Tallina“ znamená tallinský; „Tallinas“ je v Tallinu; „Tallinast“ je z Tallinu atd. No ale nechme jazykové otázky jazykovědcům.

Domů jsem letěl s přestupem – přímý let z Tallinu do Vídně totiž v nabídce nebyl, tak mě čekal krátký přestup v Rize, což mi však vůbec nevadilo, protože na letišti v Rize se nenudíte.

Celkem jsem se těmito zeměmi namlsal a rozhodnul jsem se, že následující měsíc strávím ve Finsku. Přidáte se?