Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.
Témata
Nejčtenější
- 27.05.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 2. část - Hora křížů (Litva), Riga, Césis (Lotyšsko)
- 6558 přečtení
- 17.05.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 1. část - Klaipéda, Kuršská Kosa – Nida, Juodkranté
- 6139 přečtení
- 03.06.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 3. část - Palanga, Pape (Lotyšsko), přesun do Estonska
- 5884 přečtení
- 08.07.2013
- FINSKO 3. část – Kuopio, cesta do Juumy, Národní park Oulanka
- 5654 přečtení
- 25.03.2013
- Irsko, Skotsko - Dublin, Irské národní stáje, Kilkenny
- 5299 přečtení
Nizozemsko 3. část - Amsterdam, Delft, Aalsmeer, Kinderdijk, Rotterdam
Bonžúúúr, milí přátelé,
začátek tohoto blogu bude něco pro zlatokopy a zlatokopky :), více informací o delftské majolice jsem šel pro vás získat přímo do Delftu a dozvíte se, co jiného mě v tomto městě zaujalo. Zaobchodujeme si i s květy a tuto část zakončím v Rotterdamu, který je rájem pro cyklisty.
Během svých cest jsem navštívil i výrobnu diamantů Gassan Diamonds v Amsterdamu. Nevyznám se v diamantech, ale je to popřední firma, která brousí diamanty a zasazuje je do šperků. Byl jsem se podívat, jak precizně se brousí diamanty, kde se na světě těží atd. Byly zde vystaveny různé výrobky - prsteny, náramky, řetízky, náušnice apod. Nejdražší věc, jakou jsem tady našel byly naušnice za 104 000 EUR. Oh la la, to už je pěkná cifra!
Potom si nás zamkli do kamerou sledované místnosti a udělali nám výklad o tom, jak se určuje kvalita diamantů a následně podle nich i cena. Potrubní poštou (ta v této fabrice funguje dodnes, aby nemuseli přenášet drahé diamanty s sebou po chodbách) nám tam poslali na ukázku kapsule s diamanty. Nejdříve to byly „diamanty“ za 1300 EUR, potom větší s více karáty za 15 000 EUR. Všechno to byly bílé diamanty „Krystal“ – tedy s modrým odleskem (modrý je čistý odlesk, čím je odlesk žlutší, tím je cena nižší). Nakonec nám ukázali vzácný žlutý diamant za 130 000 EUR... Tak to už byla síla taková cena. Tak drahý byl proto, že byl žlutý, t.j. velmi vzácný. Mají prý ve firmě ještě i vzácnější diamanty – červené, které stojí i 3 000 000 EUR. Nejsou krásnější, ani velké, ale červené jsou prostě nejvzácnější.
Amsterdam jako město mě až tak moc nezaujalo. Architektura není moc zajímavá, domy staré a ošuntělé, bez výrazných architektonických skvostů. Jsou zde však světová muzea van Gogha nebo Rembranta. Příjemné bylo na tomto městě i to, že v něm je velmi mnoho kaváren, barů a hospůdek. Úplně na každém rohu. Mladí Briti sem ve velkém jezdí na víkendové výlety plné opojení alkoholem, marihuanou a sexuálních radovánek. Kdo vyhledává tento druh zábavy, pro toho je Amsterdam ideální místo. Pokud ne, tak za den se zde dá všechno podstatné obejít.
Přesouval jsem se směrem k Rotterdamu, který je asi 80 km jižně od Amsterdamu.
Zajel jsem se podívat ke známému městu Delft. Město se nachází někde uprostřed mezi Rotterdamem a Haagem. Už při příjezdu jsem zjistil, že je to asi nejhezčí město, které jsem v Nizozemsku navštívil. Je to velmi okouzlující pohodové městečko. Ve městě žil malíř Jan Vermeer, který namaloval tajemnou idealizovanou krajinku nazvanou
Město je známé výrobou „delftské fajánse“ což jsou modrobílé hrnčířské výrobky připomínající porcelán. Úzké krásné uličky, pěší zóny, vodní kanály a náměstí Markt. To si mě celkem podmanilo. Na náměstí mě zaujala městská radnice z 13.století a i kostel s vyhlídkou na druhé straně náměstí. Bylo zde na ulicích mnoho mladých lidí, kteří posedávali, povídali si a bavili se. Prošel jsem ještě několik obchodů a opustil jsem toto město. Přestože jsem původně ani nechtěl město Delft navštívit, tak jsem nakonec uznal, že to je asi nejkrásnější město, jaké jsem zatím v Nizozemsku viděl.
Mým dalším cílem byla ranní burza květů v Aalsmeeru. Společnost Bloemenveiling Aalsmeer se stala 1.1.2008 součástí společnosti Flora Holland a ze šesti jejích poboček právě v Aaslmeeru se zobchoduje každý den nejvíc květin na světě. A to jsem si přeci nemohl nechat ujít! Jelikož burza začíná ráno o 7.00. hod. a bylo to 85 km od místa mého ubytování musel jsem si přivstat.
Návštěva největší burzy květin na světě na mě udělala velký dojem. Návštěvníci mohou chodit po vysutých můstcích nad obrovským skladištěm řezaných i hrnkových květin, takže jsem si mohl všechno dokonale prohlédnout. V obrovské hale dlouhé asi 1 km se na vozících vozí neuvěřitelné množství květin, pěkně urovnaných podle jednotlivých druhů, na které si jen dokážete vzpomenout. Vlastně fungovalo to tak, že z bočních skladišť přiváželi vozíky plné květin a ty potom zapojili na jakési kolejnice a ty se potom postupně posouvaly do aukční síně. V aukční síni sedělo cca 200 nákupčích a další nakupovali přes internet. Dole pod nimi vjížděly do síně vozíky s květinami ve dvou řadách. Každou řadu obsluhovala jedna pracovnice, která vždy držela vozík + ukazovala květinu, která se právě draží. Nad nimi byla velká tabule, kde se holandskou dražbou dražily ceny květin. Cena za kus se začala odpočítávat asi od 1 eura po centech dolů. Odpočítávalo se to ale velmi rychle, u nuly to bylo snad za 5 sekund. Uprostřed tabule bylo napsáno, jaká květina se draží, kolik jí je vozíků, kolik je svazků nebo krabic květin na vozíku a kolik je tam květů v jednom svazku. Tak, jak cena klesala, tak některý z kupujících zmáčkl na svém stole tlačítko a cena se zastavila a byla pro kupujícího závazná. Někdy ještě někdo přihodil, ale to bylo málokdy. A už se vozík s cca 100 - 200 květy posouval po kolejnicích dále a už se dražil další vozík. A další a další. Celá aukce jednoho vozíku trvala asi tak průměrně 10 – 15 sekund. Byla to rychlovka.
Poté co byly květiny prodány, tak už je ihned venku další pracovníci rozdělovali pro příslušné kupující a připravovali je na rozvoz. V hale vládl pořádný pracovní ruch. Co mě překvapilo, tak to byly nízké ceny květin, za jaké se obchodovalo. Nějaké obyčejné květiny se prodávaly za cenu už okolo 0,06 euro za kus. Nejdražší vysoké lilie, orchideje apod. se prodávaly asi za 0,80 euro. To je tedy obrovský rozdíl proti cenám, za které se prodávají u nás v květinářstvích. Tam je to někdy i stokrát dražší. Ale zase jezdit kupovat fiancé květiny do Aalsmeeru, to by byl asi velký luxus... Viděl jsem zde, že odtud nakupovali květiny přímo na královské svadby, nebo různá státní výročí. Vždyť kde jinde by se dalo sehnat takové množství květin.
Celý koloběh aukce probíhá asi takto:
17. hod. – sběr květin od místních pěstovatelů (v Nizozemsku je téměř 10000 dodavatelů květin). 20. hod. – transport květin do aukčních budov. 22. hod. – příjezd kamiónů s květinami, uložení květin do chladících zařízení (teplota je přesně podle daného druhu květin). 04. hod – kontrola kvality – dodavatel květin v elektronickém formuláři zadal kvalitu květin, zde to kontrolují, zda to tak opravdu je. 06. hod – začíná aukce květin. V průběhu několika hodin se prodají milióny květin v desítkách tisíc transakcí. 07. hod – třídění květin podle odběratelů (to jsem vlastně viděl ve velké hale). 11. hod. – začíná rozvoz květin do celého světa a to buď kamióny nebo letecky. 16. hod. – většina květin je už v obchodech, nebo v nich bude v následující den.
Je to celkem síla, když si člověk uvědomí, že za 24 hodin od utržení se např . orchidej již prodává o pár tisíc km dále.
Jelikož jsem byl velmi blízko u jednoho z nejdůležitějších leteckých dopravních uzlů v Evropě – u letiště Schiphol, tak jsem si nenechal ujít možnost nenafotit pár odlétajících letadel a potom jsem na chvíli nakouknul i do odletových terminálů.
Později jsem vyrazil do Kinderdijku. Je to oblast s kanály JV od Rotterdamu, kde zůstalo 19 původních mlýnů z roku 1740. Původně se používaly na vysoušení oblastí a přečerpávání vody, některé i na mletí mouky apod. Celá oblast se stala světovým kulturním dědictvím UNESCO. Na začátku oblasti mě zaujala malá přečerpávací stanice, která nyní na elektřinu pohání obrovský nekonečný vodní závit, kterým vyčerpávají vodu z oblasti mlýnů a vytahují ji o pár metrů výše do příslušného kanálu, který potom ústí do moře (nebo který potom znovu někde přečerpají ještě výše).
No a samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít Rotterdam - cca 600-tisícové město, některými považované za druhé hlavní město Nizozemska, které bylo během války úplně rozbombardováno. Takže z původní architektury toho zde moc není. Zato je to město s velmi zvláštní a moderní architekturou (někdy je až futuristické). Navíc je Rotterdam město určené pro cyklisty. Všude je tady vyčleněný chodník mimo hlavní silnice pro cyklisty. V Rotterdamu mě zaujala šikmá budova telekomunikační společnosti podepřená zdánlivě pouze sloupem. Přes krásný most Erasmus, který je symbolem města, jsem se dostal na druhou stranu řeky a potom jsem si prohlédnul zvláštní domy z 80-tých let, které byly postavené jakoby naruby a zešikma. Opravdu zajímavé, ale ne moc pěkné. Pro někoho to může být exkluzivní bydlení.
Na druhé straně centra pod vysokou vyhlídkovou věží jsem si odpočinul v krásném parku plném jezírek, luk na hraní a příjemných posezení ve stínu stromů.
Rotterdam je celkem pěkné město, které se mi líbilo a stálo za návštěvu. Až do tohoto města pojedete, nezapomeňte si přibalit i kolo.