Svoji kariéru jsem začal ve francouzské armádě jako letec, kde jsem se svojí usilovností a vynalézavostí vypracoval až na hodnost generála. Tehdy jsem se rozhodl, že opustím vojenskou službu a svoje nejlepší léta věnuji lidem. V současné době spravuji portál, na kterém lidem pomáhám se zakoupením letenek za co nejlepší ceny. Procestoval jsem velkou část světa, ale většinou jen pracovně. Nyní jsem se rozhodl, že se do světa vydám jako dobrodruh.
Témata
Nejčtenější
- 27.05.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 2. část - Hora křížů (Litva), Riga, Césis (Lotyšsko)
- 6558 přečtení
- 17.05.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 1. část - Klaipéda, Kuršská Kosa – Nida, Juodkranté
- 6139 přečtení
- 03.06.2013
- LITVA, LOTYŠSKO, ESTONSKO 3. část - Palanga, Pape (Lotyšsko), přesun do Estonska
- 5884 přečtení
- 08.07.2013
- FINSKO 3. část – Kuopio, cesta do Juumy, Národní park Oulanka
- 5654 přečtení
- 25.03.2013
- Irsko, Skotsko - Dublin, Irské národní stáje, Kilkenny
- 5299 přečtení
Nizozemsko 2. část - Zaanse Schans, Callantsoog, t ´Zand, Amsterdam
Bonžúr, přátelé,
v této části mých zápisků z Nizozemska se podíváme do skanzenu Zaanse Schans, kde se místy budete cítit jako ve filmu Na samotě u lesa, provedu vás interiérem ponorky (nic pro klaustrofobiky) a na závěr se projdeme ulicemi „ prodejné lásky“.
Mojí další zastávkou bylo Zaanse Schans. Je to skanzen, ve kterém je šest plně funkčních větrných mlýnů, které se nacházejí na břehu jezera a dá se do nich i nakouknout. A byl to celkem zážitek vidět funkční mlýn, ve kterém se mlela mouka (skoro jako ve filmu Na samotě u lesa J). Dalo se projít přes všechny části mlýna od spodní s obrovskými mlýnskými kameny, které mlely obilí na mouku, jako i převodovou část ve vyšších patrech. Obrovská ozubená kola ze dřeva se bezchybně otáčela a vykonávala svoji práci. Byla poháněna 4 velkými rameny na vrtuli. Další mlýny mlely hořčici, další vyráběly olej, funkční byla i pila.
.Ještě jsem se podíval do malého muzea dřeváků. Dřeváky jsou totiž nizozemským národním symbolem a i jedním z hlavních turistických artiklů. Dřeváky, bochníky sýrů, malé větrné mlýny a cibulky tulipánů. To jsou 4 hlavní položky v obchodech pro turisty. V muzeu dřeváků byly zajímavé historické exponáty. Dřeváky nosili nejen lidé, ale dokonce i dobytek a koně. Aby se nebořili v písčité a mokré půdě. Lidé je měli proto, aby si také nenamočili nohy při práci na poli. Během prohlídky jsme měli štěstí, ukazovali nám, jak se vyráběly dřeváky kdysi (ručně) a dnes (pomocí soustruhů).
V přístavním městě Den Helden jsem viděl kousek od silnice vystavenou opravdovou ponorku. Tak jsem měl o další program postaráno. Po cestě do Den Heldenu mě zaujaly dvě věci. První - v širokém kanálu, který jsem měl po pravé straně a směřuje na sever, je pravděpodobně dost ryb. Ráno tam byly pravidelně, každých 100 metrů, rozloženi místní rybáři. Všechni svým chováním jakoby jeden druhému z oka vypadli. Každý měl u kanálu zaparkované auto, měl židličku, měl velkou dlouhou síť na ryby sahající až dolů do vody. Druhou věcí, která mě zaujala byla soutěž cyklistů. Ta probíhala zase po levé straně silnice na cyklistické stezce. Zajímavé bylo na ní to, že nesoutěžili jednotlivci, ale celá družstva najednou. Takže všech cca osm účastníků soutěže muselo být v družstvu stejně silných. Kdyby z nich byl někdo lepší, tak mu to nepomůže. Družstvo je tak silné, jak je silný nejslabší závodník jejich družstva.
V Den Heldenu jsem obdivoval velké vojenské lodě, které zde kotví. Staré přístavní budovy zabírající plochu asi 1x1 km, obehnané kanálem, se staly po revitalizaci celé oblasti přítažlivou částí města. Vznikla zde muzea, restaurace, prostor na různé charitativní události. Tak tomu bylo i během mojí návštěvy. Na „nádvoří“ přístavní plochy byly kolotoče, prodejní stánky, pódia, na kterých zpívaly místní pěvecké sbory a skupiny.
Já jsem si jako první (omylem) prohlédl muzeum záchranářství. V muzeu byly různé zajímavé interaktivní činnosti. Například jste měli možnost řídit velkou záchranářskou loď a moře se vám promítalo před očima. Náležitě to s vámi i třese J. Také bylo zajímavé vyzkoušet sílu větru. Postavil jsem se před turbínu, chytil se zábradlí a vítr začal foukat od nuly do 100 km/hod. To už byl pořádný vichr!
Na druhé straně přístavu bylo muzeum námořnictví. Mě zajímala hlavně prohlídka původně funkční ponorky. Prohlédl jsem si jedno patro, kde byly ubikace pro námořníky, pracovny, komory na rakety, jídelny, kuchyň atd. Neuvěřitelné, kolik lidí tam v tak malém prostoru muselo fungovat. Při představě, že člověk je ještě někde stovky metrů pod hladinou, bez možnosti vyplavat nahoru při vážné technické poruše, tak to musí být pouze pro silnější nátury. Například postele nad sebou měly prostor mezi sebou asi 50 cm. Torpéda skladovali přímo pod spodní postelí. Bylo jich tam několik, přičemž jedno bylo tak 3 metry dlouhé a 50 cm tlusté. Prostě výborný zážitek. Být klaustrofobikem, asi tam umřu.
Pro děti připravili v den, kdy jsem byl v muzeu, odlévání a malování cínových vojáčků. Každý si mohl vzít vojáčka s sebou. V muzeu je ještě možné vidět vojenské lodě v přístavu, komunikační a navigační systémy atd.
Vyrazil jsem do Callantsoogu. Jel jsem na jih asi 2 km jižně od vesnice, kde je přírodní rezervace. Dá se tam udělat kratší a delší okruh. Vybral jsem si ten kratší s délkou cca 3 km. Trasa vede oblastí písečných přesypů, porostlých zakrslými duby a vřesovci. Dále je v parku několik jezer, z toho přístupné severní je asi 1 km velké, jižní nepřístupné je ještě větší. U jezer byly pozorovatelny ptáků s dalekohledem, odkud je možné pozorovat hejna hus a jiného vodního ptactva. V tomto přírodním parku žije okolo 50 druhů ptáků, většinou vodních. Nejvzácnější je kolpík bílý, který zde na jaře hnízdí na ostrově na jezeře.
Kolpík má zobák na konci rozšířený jako lžíce a je velký asi jako čáp. Neměl jsem na něj štěstí (zato v podvečer při projížďce na kole přes les nade mnou kroužil a byl krásný). Z parku jsem šlapal na jih a potom na východ až k širokému kanálu. Bylo to pár kilometrů. Ve vesničce t´ Zand jsem měl štěstí, právě když jsem přijel, tak se zavřela závora přes kanál a most se otevřel pro 2 loďky, které čekaly před mostem. Tentokrát nebyl most zdvihací, ale zasouvací. Střední část mostu se zasunula automaticky ve dvou částech na každou stranu pod zůstávající pevnou část mostu. Ve vesničce t´Zand jsem si dal pivo Amstel. Celkem mi zachutnalo, i když jsem jako rozený Francouz spíše na víno .
Postřehy: Všimnul jsem si, že v potravinách prodávají pouze lehký alkohol (víno + pivo). Kupovat ho mohou jen osoby starší než 21 let! Na pokladně byl lístek: Alkohol prodáváme pouze osobám narozeným 15.8.1990 a starším. To celkem schvaluji. Prodejna na tvrdý alkohol byla z druhé strany budovy. Byla zavřená a byla na zvonek (!). Po zazvonění otevřeli a dalo se uvnitř nakoupit.
Na to, abyste zažili atmosféru Amsterdamu vám v pohodě stačí jeden den, zjistil jsem to během mojí návštěvy tohoto města .
Překvapivě má Amsterdam - hlavní město, jen něco okolo 700 000 obyvatel. Amsterdam jako město je v okrajových oblastech strašně roztahané a s dostatkem prostoru. Až střed města je původní, historický, přibližně ve tvaru koňské podkovy.
Grachty(umělé kanály, které původně sloužily na ochranu města) jsou soustředně vybudované v podobě podkovy okolo centra města. Po pravdě řečeno jsem o Amsterdamu předtím moc nevěděl, jen to, že je to město, kde je hodně „hotelů lásky“, a že se tady dá legálně koupit marihuana v tzv. cofee shopech.
Nejdříve jsem si prohlédnul náměstí Nieuwmarkt se starou váhou. Už tady zjišťuji, že toto město má jakousi ponurou atmosféru. Nízké staré budovy, značně ošumělé, šedé až černé, táhnoucí se okolo kanálů. Pak jsem došel na další náměstí Dam. Amsterdam je město kol – jsou všude. Lidé jezdí na kole do centra, i malými uličkami, prostě všude. Na zastávkách tramvají, u obchodů jsou velká parkoviště na kola. Celkem mě překvapilo, že ta kola jsou většinou stará, rezavá, bez přehazovaček, bez příslušenství. Obvykle jsou zamčena na jeden nebo dva tlusté zámky. To je proto, že v Amsterdamu žije dost narkomanů, a ti si vydělávají i tak, že kradou kola. Za rok se zde ukradne až 150 000 kol. Centrum Amsterdamu je velké asi 3x2 km, takže se to dalo celkem v pohodě zvládnout.
Amsterdam mě překvapil kromě celkem slušné národnostní míchanice i tím, že v různých místních fastfoodech na ulici je celkem levno. Hot dog, pizza, kebab, hranolky apod. se dají sehnat za přijatelných 2 – 5 EUR. Zajímaly mě hlavně coffee shopy – jsou jedním z nizozemských unikátů. Jedná se o podniky, kde se dají legálně zakoupit výrobky z konopí (marihuany) a občas i obyčejná káva. V centru byly na každém kroku. Výklady zdobilo konopí v květináčích, lízátka s výtažkem z konopí, semena konopí, cigarety z konopí, koláčky s konopným výtažkem. A množství suvenýrů a pomůcek k tomu. Malé sáčky s marihuanou stály od 4 – 12 EUR. Čím lepší kvalita, tím vyšší cena.
Kdysi museli většinu konopných výrobků do Nizozemska dovážet, ale dnes je na trhu možné sehnat prvotřídní „domácí trávu“, kterou vyšlechtili obětaví holandští zahradníci, a která se pěstuje ve sklenících až s 5 úrodami ročně. Domácí marihuana obsahuje až 13 % aktivní látky THC, přičemž nigerijská marihuana obsahuje jen 5 % a kolumbijská 7 %! V Amsterdamu je 700 oficiálně provozovaných coffee shopů. Mimochodem, mezi mladistvými dělali průzkum, s otázkou, kdo užíval za posledních 30 dní marihuanu. Překvapivě, mladí Nizozemci užívají marihuanu téměř nejméně v celé západní Evropě. Nejde o zakázané ovoce J, tak možná proto.
Došel jsem na náměstí Dam, kde byly v roce 1200 položeny základy města Amsterdam, kdy skupina místních rybářů přehradila tok řeky Amstel. Na jedné straně náměstí se tyčí vysoký sloup Národní monument věnovaný obětem 2. světové války. Naproti je královský palác, který je oficiální rezidencí královny Beatrix (ta však ve skutečnosti žije v Haagu). Vedle něho je Nový kostel, ve kterém se odehrávají královské korunovace.
Na náměstí mě zaujalo Muzeum Madame Tussauds (muzeum voskových figurín). Dole mě přivítal Jack Sparrow z Pirátů z Karibiku, ten byl super. Nahoře už jsou různé expozice, např. o holandské historii nebo část se strašidly. Všichni se báli, tak jsem šel v naší skupině jako první. Utajený chlapík, co nás měl vystrašit vyskočil na mě a skoro dostal boxovačku do brady. Ženské jen strachy pištěly... V další části byli politici (Obama, Ghándí, ...), zpěváci a zpěvačky, herci, vědci, malíři atd.
Z muzea jsem přešel po nákupní pěší zóně směrem k hlavnímu vlakovému nádraží a odtud zpět k autu. Narazil jsem i na „vykřičenou“ čtvrť s množstvím „nevěstinců...
Z výkladů se na mě dívaly různé prsaté anorektičky, ale i starší „dámy“ s obrovským poprsím ve skromných plavkách. Všechny byly však už silně „za zenitem“. Fotit se nesmělo, protože bych prý mohl skončit i s foťákem v kanálu. Na různá „porno – představení“ přicházely různé typy lidí, celkem jsem se pousmál nad dvěma staršími důchodci, kteří si zaplatili vstupné a odkulhali se podívat dovnitř. Podniků zde bylo dost, už fungovaly, a to bylo jen 17. hod. V noci to tady vypadá v záři červených luceren asi ještě divočeji.
Dočetl jsem se pár zajímavých informací o prostituci v Nizozemsku:
- legální je od roku 1810, „domy lásky“ jsou legální od roku 2000
- pouze 5 % prostitutek pochází z Nizozemska
- odhadovaný počet nelegálně pracujících prostitutek – pouze 5 % ! (všechny jsou legálně zaměstnané, platí odvody a daně, dokonce mají v Nizozemsku prostitutky i svoje odbory !!!)
- průměrná sazba za sexuální služby (za rychlovku – 15 min.) 50 EUR
VIDEÁ:
Amsterdam:
http://www.youtube.com/watch?v=yJ8gESCn5OQ
http://www.youtube.com/watch?v=0RFmg4LCJ9o
DEN HELDEN:
http://www.youtube.com/watch?v=48V6OWnrGc8