OKOLO ALP 1.část - Rakousko, italské Dolomity, cyklistika ve Val di Fassa

První mojí zastávkou je  Rakousko a Ötztalské údolí a známé lyžařské středisko Sölden. Večer jsem dorazil do Ötztalského údolí a do kempu v městečku Sölden. Hory jsou nádherné, jsou vidět ještě kusy zasněžených úbočí, v údolích krásné rakouské vesničky.

Rakušané moc dobře vědí, jak nabízet turistické produkty. Ať už ten zimní (hory a nespočetné sjezdovky jsou opravdu vynikající), ale i ten letní. A to jsem byl celkem překvapený. Ubytovací kapacity jsou poměrně plné, je tady hodně turistů a překvapivě hodně cyklistů.

Údolí obohatili i stovkami kilometrů cyklistických tras nejen po údolích, ale hlavně po kopcích. Nahoru se cyklisti  vyvezou lanovkami i s koly a tam už na ně čekají divoké sjezdy po horských cyklistických trasách.

Já jsem využil nabídku 3-denní Otztal card, která za 49 € zaručuje bezplatné lanovky, autobusy i na placené úseky horských silnic, aqua centrum, minigolf, vstupy do muzeí apod. Je to dost peněz, ale určitě se to vyplatí, když např. jen lanovka ze Söldenu vyjde na 26 €.

Počasí bylo krásné, ale v horách bylo i  poměrně chladno. Dokonce jsem na ledovci vytáhnul i zimní bundu.

Alpy jsou fakt nádherné a jelikož jsem rád jezdím lyžovat i v zimě, chtěl jsem se podívat i do Dolomit, do údolí Val di Fassa na severu Itálie.

Volné místo jsem našel v kempu v Campitelle. Vybral jsem si nádherné místo přímo u řeky. Měl jsem velkou parcelu s nádherným výhledem na okolní strmé kopce.

Dolomity se dostaly na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Služby pro turisty tomu zodpovídají.

V zimě jezdím rád lyžovat do Canazei, kde jsem byl už několikrát v průsmyku Passo Pordoi (ten je na okruhu světoznámého lyžařského okruhu Sella Ronda okolo pohoří Gruppo Sella). A z tohoto průsmyku se dá celkem pohodlně dostat lanovkou do 2900 m.n.m. na horní plošinu a tam si udělat nádhernou turistiku.

Když jsem tady byl lyžovat poprvé  před 12-ti lety, tak jsem si usmyslel, že jednou v létě, když bude pěkný sluneční den, se vyvezu nahoru a budu si užívat turistiku ve 3-tisících. A splnilo se to. Údolí nezklamalo, bylo tady opravdu úžasně.

Do průsmyku Passo Pordoi (2239) vede z Canazei (1440 m.n.m.) klikatá silnice, sen pro motorkáře a velká výzva pro cyklisty. (Jednou to zkusím taky.)

Je obdivuhodné, jak cyklisti od rána šlapali do pedálů vzhůru po asi 25 zatáčkách (jsou očíslované) až nahoru do průsmyku.

Passo Pordoi je i údolní stanicí na Sas de Pordoi 2950 m.n.m. V Dolomitech je poměrně sucho. Určitě mnohem více než bylo v Rakousku. Potoky mají asi polovinu vody a údolí jsou sice zelená, ale suchá. Oh la la, o to příjemnější byly rozkvetlé zelené louky nahoře v průsmyku.

Už jsem i přemýšlel, že já jako včelař, kdybych tady bydlel, tak bych tady už určitě kočoval i s včelami. To by byl medík! Mňam. Ani přikrmovat včely na zimu by nebylo potřeba.

Po velmi “studených” zkušenostech s Rakouskem jsem se na turistiku “vyzbrojil” teplou bundou. O to bylo pro mmě větší překvapení, že nahoře bylo asi +20 až +25 °C. Aspoň tak to bylo pocitově.

Nahoře byly ještě celkem slušné souvislé vrstvy sněhu a nádherný výhled na poslední pořádný ledovec v Dolomitech – na Marmoládu naproti. Ta má něco přes 3300 m.n.m.

Chtěl jsem sem jít i proto, že je tady na náhorní plošině celkem dobrá možnost i pro méně extrémní turisty na krásnou turistiku.

Stezky jsou dobře značené, jen sem tam se jde po nebezpečných skalách, ale je tam jištění ocelovými lany. Taková trasa je vhodná i pro větší děti. Přešel jsem na opačnou stranu až po chatu Rifugio Boé.

Zajímavost:

Během cesty zpět jsem v horách potkal Slovenku ze Žiliny, která se provdala za Němce a žije kousek západněji ve vesničce pod Alpe de Siusi. Řekl jsem jí, že žít v Dolomitech byl vždy můj sen. Nádherné hory, lyžování, turistika, kousek moře, dobré slunečné počasí, no ideální místo na světě. Trochu mě probrala z mého snění, že to tady není tak jednoduché. Místní lidé si cizince absolutně nechtějí pustit do své komunity. Ani je, ani jejich děti. A obyvatelé tady nejsou Italové.

Když se člověk zeptá starousedlíka, kdo že vlastně je, tak řekne, že je Tyrolák. Není ani Ital, ani Rakušan, ale Tyrolák (tato část Itálie byla před válkou ještě částí Rakouska-Uherska). Ve školách je tady jako první jazyk němčina a až potom italština. Ale když hraje Itálie fotbal, tak se bijou v prsa, jak jejich domácí hrají... Tehdy jsou za Italy.

I když mi to tak nepřišlo, ale lidé v této oblasti nejsou tak dobrosrdeční, jako ve zbytku Itálie. Italové jsou všeobecně známí svojí přátelskostí, pozdravy „Ciau“ a jejich úsměv je známý v celém světě.

Ale Tyroláci jsou prý jiní. Turistický ruch z nich udělal boháče. A peníze jim pokazily charakter. Turisti sem jezdí ve velkém během celého roku, sezónu mají vlastně stále, tak mají z čeho profitovat. 

Přibalil jsem si sebou samozřejmě i kolo,  tak jsem ho chtěl pořádně provětrat.

Jsou tady  krásná údolí s udržovanými cyklistickými stezkami buď asfaltovými nebo štěrkovými. Ale hlavně jsou mimo silnic a aut. V každé vesničce jsou u cyklostezky minimálně dvě dětská hřiště, na kterých jsou prolézačky, klouzačky a všelijaké zajímavosti pro děti. Klobouk dolů, pro děti je to jak ulité. Takže, pokud cestujete i s dětmi, nemáte se čeho obávat.

V Canazei jsem objevil perfektní atrakci. Oh la la.  Z malého lyžařského svahu vznikla překážková dráha. Byla tam malá autíčka,  které vytáhla poma až nahoru na svah a potom následoval sjezd mezi překážkami. Autíčko mělo dobře vymyšlený systém brždění.

Odtlačením volantu od sebe se auto odbrzdilo, pokud by se volant pustil, tak se to zabrzdilo automaticky samo. Super zábava - pro děti i dospělé.

Při cestě zpátky do kempu jsem našel kousek od kempu koňské stáje. Nabízeli zde možnost udělat si hodinovou vyjížďku na koních, nebo asi půlhodinový výcvik na koních. Za 8 € dobrá cena.

Pokud se rozhodnete do Francie či Itálie cestovat letecky, klikněte na můj portál.