SAE 4. část - Al-Ain, Dubaj - Mamzara, Jumeirah Beach

Dubaj

Moje další kroky směřovaly do Al-Ain. Cesta uběhla rychle, zastavil jsem se ještě u ložisek ropy, kde jsou obrovské rafinérie a nádrže na ropu. Později mě zastavil chlapík, který tvrdil, že fotografovat v rafinérii je zakázané. Přemluvil jsem ho na jednu fotku. Apropo kromě ropného vrtu ani nebylo moc co  fotit.

Přesouval jsem se na Al-Ain – obrovské město nacházející sa na SAE-ománské hranici, kousek pod horami. Město bylo zelené – zavlažované podzemní vodou z hor. Ihned po příjezdu jsem zašel do města Buraimi, které se nachází až v Ománu. Hodně se podobalo emirátským městům, ale bylo už vidět, že je chudší.

V Al-Ain jsem šel do datlového parku, který se nacházel u muzea. Kousek dál byl kozí, ovčí, hovězí trh. Indové tady na korbách aut prodávali kozy i kozly všech velikostí. Indové se předháněli, kterého z nich si mám vyfotit. Mon Dieu! Fotil jsem si i arabské ženy, které byly velmi hovorné a muži zase velmi zdvořilí.

Zajímavost:

Na cestě do Mizairy jsem viděl kuriózní situaci. Samec velblouda byl uvázaný v ohradě. Byl asi plemenný a ze vzdálenosti několika km od něj k němu hnali velbloudici. Ale ne pěšky – ale v terénním autě. Honec stál na stupátku na konci auta i s bičíkem a hnal velbloudici, když zaběhla na stranu, zatarasil jí cestu autem. To je  síla. Oh la la. 

Byl jsem se podívat v  neoficiální části  zvířecího trhu – za zdmi oficiální části, kde měl každý trhovec přidělené místo s jmenovkou. Byly tady kozy, hodně dobytka, pod velkými síty měli holuby, slepice, kachny. Na okraji prodávali v pytlích krmivo, na dodávkách dováželi čerstvou trávu na krmení. Na trhu pracovalo hodně Pákistánců a Indů.

Zašel jsem i do muzea, ve kterém mě zaujaly mince, ale hlavně velké černo-bílé fotografie – z let 1962 – 1968  – jak se žilo před sjednocením emirátů. Byl to život plný tradic a moderní svět tady byl ještě v plenkách. Byly tady fotky z modliteb na poušti. Stovky mužů se modlily na svých modlitebních koberečcích, u sebe měli opřené zbraně. A zaujala me i fotka, kde mladý šejk tancuje tradiční tance.

Potom jsem se vrátil zpátky do Dubaje. Jel jsem po dálnici, po které nejezdily náklaďáky (ty měly vyhrazenou speciální cestu). V Dubaji jsem vrátil auto do půjčovny. Ubytoval jsem se v hotelu, kde jsem konečně ze seba smyl všechen  prach a špínu za uplynulé tři dny. Oh la la, hned byl ze mě nový člověk.  Autobusem jsem se přesunul směrem na Deiru a odtud do parku Mamzara.

Mamzara je krásně vybudovaný park asi 2 km od centra u jedné zátoky. Po stranách byly pláže, bazény, místa na pikniky, dětská hřiště a další zařízení na nejrůznější aktivity. Všechno bylo zalesněné a skoro všude byly trávníky. Na moři bylo odtud vidět několik ropných plošin a vrtů.

Autobusem jsem jel na  Jumeirah, chtěl jsem se podívat do místní  ZOO. Viděl jsem tam papoušky, šelmy, opice a jiná zvířata. ZOO nebyla členěna tematicky, jako u nás. Např. měli pohromadě papoušky a morčata nebo želvy.

Poslední den v SAE jsem se rozhodl lenošit. Autobusem jsem jel na Jumeirah Beach. Přivítalo mě krásné moře, bílý písek, upravené sprchy s teplou vodou . Jednoduše krása. Na pláži bylo hodně Rusů, ale i pár Indů.

No a potom mě už čekala jen cesta na letiště.

Letiště v Dubaji je velmi dobře vybudované, nebyl problém se tady zorientovat. Všechno má svůj začátek  i konec, i moje cesta do SAE. Seděl jsem v letadle a sumarizoval jsem svoje zážitky z posledních dní. Pokud vás moje zápisky zaujaly a rozhodli jste se SAE navštívit, aktuální nabídku levných letenek najdete na mých stránkách www.letenky.com. Věřím, že si vyberete.