THAJSKO, KAMBODŽA 2. část– Bangkok, KAMBODŽA SIEM REAP, ANGKOR, PHNOM PENH

Bangkok

V Bangkoku jsem se šel podívat na plovoucí trhy v Damnoen Saduak. Je tady celý kokosový „háj“, palmy vysazené v řadách, mezi nimi voda. Ve městě je několik kanálů, okolo nich domy postavené na kůlech. Zastavil jsem u hlavního kanálu, kde bylo na loďkách vidět muže i ženy prodávající ovoce, různá jídla, koláče se pečou na žhavých uhlících. Neodolal jsem a vydal jsem se na hodinovou plavbu loďkou po kanálech. V okolí bylo mnoho obchůdků se suvenýry, až mi připadalo, že plovoucí jsou tady tak akorát turisté a ne trhy jako takové, protože turistů tady byly mraky.

Další mojí zastávkou v Bangkoku byla Patpong, ulice plná stánků s oblečením, hodinkami, brýlemi....všechno „jakoby“ značkové, ale mě neoblafnou, je evidentní, že jde o napodobeniny. Není tady nouze ani o erotické bary....

Do Kambodže jsem si vyřídil víza (proklik) v agentuře. Jsem najednou v jiném světě, množství žebrajících dětí, vidím, jak zloděj krade tašku, okradený ho chytne a dostane pořádný výprask. Vezou mě spolu s ostatními turisty nacpanými jako dobytek v nákladním autě a okolo mě se doslova mihají takovéto výjevy. Mon Dieu, kam se poděly všechny dobré způsoby, je to jako zlý sen. Ale nebyl. Aby toho nebylo málo, přišel tak černý bouřkový mrak, jaký jsem v životě neviděl a spustil se ohromný liják. Na korbě náklaďáku se nadalo nikam schovat, tak kdo měl, narazil si na hlavu igelitku a čekal, co bude. Největší smršť nás obešla, naštěstí. Po silnici byla auta zapadnutá v blátě, okolo pusté pastviny, opravdu si připadám jako v hororu. Turisti okolo v blátě, o jejiich zavazadlech ani nemluvě...za chvíli jsme zapadli i my...hodinový boj s blátem, potom se auto znovu dostalo na cestu. Nikdo tady nikomu nepomáhá. Večer jsme se dostali do cíle. Jsem neskutečně unavený, bláto a prach smyju ve sprše a na nic jiného než je spánek ani nemyslím. Hrozný den.

Po vydatném spánku a rádoby očistě věcí jsem se šel večer podívat na západ slunce do Angkoru. Výhled je na kopci, na který vede prudký chodník, pokud se to dá chodníkem vůbec nazvat. Na vrchu je zřícenina chrámu, musím uznat, že západ slunce je opravdu romantický. Určitě by se líbil i mojí madmazelce , jen nevím, jak by zvládla tu hororovou cestu před ním.

Angkor Wat je nádherný komplex, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní oči. Chrámy Angkoru byly postaveny během 600 let dlouhého Khmérského impéria, které bylo jedno z největších v JV Asii. Rozkládalo se od Vietnamu na jih a východ, po Yunnan v Číně na severu a Bengálský záliv na západě. Jaká je však sláva a bohatství pomíjivé. V těch dobách byly totiž centry JV Asie Angkor a Bagan v Barmě, nyní jsou to nejchudší země v regionu.  Angkor byl znovuobjeven Francouzy v r. 1860, i když zmínky o něm sahají do let dávno minulých.

Všechno v komplexu je postavené z kamene, kámen patří bohům, dřevěné stavby pohltily plameny během válek. Obrovské věžičky, strmé schody k nim, na stěnách vysekané ornamenty....všechno to tady vydrželo již více než 900 let! Chrám je zasvěcen hinduistickému Vishovi, okolo chrámu je zeď.

Přesunul jsem se do dalšího krásného 10 km² velkého komplexu Angkor Tom (1181-1201). Uchvátil mě už jen samotný vstup do komplexu, celý komplex je obehnán 12 km dlouhou zdí okolo které je 100 m široký vodní příkop, ve kterém kdysi žili krokodýli. Vstupní brána je 20 m vysoká, dekorována slony.

Na vstupním mostě  na levé straně je 54 bohů a na pravé straně 54 démonů. Nejkrásnější stavbou komplexu byl Bayon. Stavba byla zkrášlena 54 věžičkami, na kterých byly tváře chladně se usmívajícího Avalokiteshvara. Celkově jich bylo asi 200. Procházet se místnostmi z kamene a mezi sloupořadími, které byly postaveny před staletími bylo úžasné, mělo to zvláštní atmosféru. Sloupy vypadaly jakoby byly postaveny jen nedávno. Přestože se jedná většinou o hinduistické památky, chodí si sem posedět i buddhističtí mniši. Ostatní zříceniny chrámů byly postaveny v podobném stylu, rozdíl byl jen v tom, kolik se z nich zachovalo. Prohlédnout si celý Angkor najednou je téměř nemožné, je tady více než 70 chrámů, staveb a okolo nich bran a zdí nepočítaně. Zaujal mě ichrám Ta Prohm. Ten totiž nebyl zrestaurován a nechali ho „ztracený v džungli“, vypadal podobně jako ostatní chrámy, ale byl zarostlý vegetací. Na zdech vyrostly ohromné stromy, jejich kořeny ovíjely zdi jako bonsaje. Původní stropy tvořily kamenné kvádry, které byly popadané na zemi. Tak takto to tady vypadalo před 150 lety.... Výstup do chrámů byl náročný, schválně jsem počítal jedny schody, bylo jich 88 a vysoké skoro až po kolena, jejich nášlapná plocha byla široká tak 5-10 cm. Dobrá rozcvička.

Lodí z Tonle Sap jsem cestoval do Phnom Penh. Proplouváme skrz plovoucí vesnici, domy plavou  na vodě, z vody vyčuhuje mnoho stromů a keřů. Po období dešťů, které trvá od dubna do října stoupne hladina Tonlé Sap z 2,5 m na 10 m. V tomto jezeře žije nejvíce sladkovodních ryb z celé jihovýchodní Asie. Na břehu nás už čekají nadháněči. Jdu si najít hotel.

Zajímá mě, jaké zbraně ukrývá zdejší střelnice, dost se divili, proč jsem tam přišel, když si nechci zastřílet, to, že jsem pacifista a zbraně z duše nenávidím, je nezajímalo.

Potom jsem se přesunul k masovým hrobům, které vznikly za vlády diktátora Pol Pota (1975 – 1979).Uprostřed stojí velký památník, v jehož útrobách se nachází asi 8000 lebek, rozdělených podle věku, pohlaví – jsou rozložené po celé výšce na dřevěných policích. V okolí je 129 hrobů – jámy, ze kterých byly vybrány pozůstatky. Pol Pot během svojí vlády vyvraždil 1,5 mil. lidí z 8,5 mil. Řadí se  vedle Hitlera, Stalina a Mao Ce-tungy k nejkrutějším diktátorům 20. století. Tento krutovládce zemřel v roce 1998. Po vyhnání z Kambodže v roce 1979 se uchýlil na thajskou hranici do džungle.

Zašel jsem se podívat na pagodu Wah Phnom. Pagoda stojí na břehu, na jehož vrchol vedou schody a dokola se vinoucí chodníky. Dovnitř jsem nešel, udělal jsem si několik fotek zvenku.

No a nevynechal jsem ani centrální trh, jelikož jsem se tam dostal až za setmění, obchodníci už balili zboží, takže jsem toho moc nenakoupil.

Další den jsem se šel podívat do Tuol Sleng muzea. Návštěva tohoto muzea je velmi silný zážitek, který změní váš pohled na řadu věcí. Toto muzeum bylo do roku 1975 střední školou. Pol Potova tajná ochranka z ní udělala ukrutné vězení, známé jako S-21. Více než 17000 lidí zde bylo krutě mučeno a umučeno a pohřbeno v hromadných hrobech. Rudí Khmérové se chovali stejně barbarsky jako nacisti. Byly zde 4 budovy, ve kterých se věznilo, v přízemí byly samotky, kde byli vězni připoutáni k postelím. Na stěnách byly fotografie zmrzačených zkrvavených lidí, měli strženou pokožku z hlavy, aby je nebylo možné poznat, tam čekali na smrt. Nejhorší bylo, že toto se zde dělo před necelými 40-ti lety, tedy nedávno.... V další budově byly fotografie vězňů. Fotili je po příchodu do vězení a během nelidského týrání. Stovky fotografií. Necítil jsem se zde dobře, bylo mi opravdu nanic. Z celé budovy sálala nepříjemná atmosféra bolesti, utrpení a beznaděje. Věznili zde ženy a děti, učitele, diplomaty, bývalé představitele státu (...ty mučili déle i 5 – 6 měsíců, ostatní tak 3-4 měsíce), dále budhistické mnichy, představitele kultury, inteligence... V další budově byly samotky, ve kterých vězni „existovali“ doslova jako prasata pohromadě, v místnosti měli plechovku na jídlo a vodu, jídla měli málo, tak jedli i červy, které našli. Ve 2. patře byly společné místnosti, tam leželi vězni bez přikrývek, oblečeni jen hadrem okolo beder. Děti musely ležet vedle sebe pod svým číslem, a pokud se ze svého místa pohnuly, tak je bičovali. V poslední budově jsou vystaveny nástroje, kterými je mučili. Vězně pověšené za nohy ponořovali do vody, připoutali je v dřevěné bedně, do které postupně napouštěli vodu, kleštěmi jim strhávali nechty a polévali jim rány kyselinou....a další a další zvěrstva. Nejkrutější však bylo vyobrazení toho, co dělali s dětmi. Děti věznitelé chytili za nohy a bouchali s nimi o stromy nebo o zem, dokud nezemřely nebo si věznitelé udělali střelecké závody, děti vyhazovali do vzduchu a stříleli do nich. V roce 1979, když vietnamská armáda osvobodila Phnom Penh, našla v S-21 jen 7 žijících vězňů. Hromadné hroby se nacházely mezi budovami. Pokud je vám po přečtení těchto řádků těžko na duši, nedokážete si představit, jak bylo mě na místě samém .

Pak jsem se vydal ke komplexu královského paláce. Byla tady část, kde měl král Sihanouk rezidenci, která nebyla v té době veřejnosti přístupná. Krásná však byla 59 m vysoká budova s trůnem, inspirovaná angkorským hrámem Bayon. Uvnitř se nacházely úžasné malby na stropech, vepředu byl trůn, všechno pozlacené nebo zlaté. Pod trůnem dvě honosná křesla a proti sobě 2 řady židlí. Kromě řady krásných pavilónů byla nádherná Silver Pogoda. Stříbrná proto, že v ní na zemi leží 5329 stříbrných dlaždic, každá váží 1,125 kg. V chrámu je 1650 různých artefaktů, většinou jde o sochy Buddhy. Byly to dary pro krále. Okouzlila mě 90 kg zlatá socha stojícího Buddhy z roku 1907, kterou zdobí  9 584 diamantů, safírů a rubínů....takovou sochu mít, tak jsem za vodou .