THAJSKO, KAMBODŽA 4. část - PHUKET – PHI PHI DON, KO LANTA, KRABI, BANGKOK

KO LANTA

V přístavu v Phuketu jsem sháněl lístky na Phi Phi, ceny se různí, sehnat levnější ubytování byl také celkem problém. Hlavní ostrov Phi Phi Don se skládá vlastně ze dvou „ostrovů“ spojených asi 3 m vysokým a 250 m širokým pásem zeleně a podniků a ubytovacích kapacit. Ze severní strany je mělká zátoka. Oh la la, neskutečně krásné bílé pláže. Z jižní strany je přístav. I já jsem si zašnorchloval, večer jsem se šel projít po místních uličkách. To by bylo něčo pro discochtivou mládež. Podnik vedle podniku, v některých jdou filmy, jinde je disco, techno párty, thajský box, live rock music, prostě živo, až moc živo.

Zajistil jsem si šnorchlovací výlet, našel jsem i potápěčskou školu, ve které pracoval i český instruktor a dohodl jsem se s ním na potápění, na které jsem se moc těšil .

Vypravil jsem se na výlet lodí okolo ostrovů spojený se šnorchlováním. Na výlet vyjelo asi 6 loděk po 8 lidech. Nejdříve se nám naskytl pohled na vikingské jeskyně, potom jsme se přeplavili nádhernou zátokou s bílou plážičkou. Tyrkysové moře, porosty korálů, krása všude okolo, normálně jsem měl strach, že se z toho snu probudím. V zálivu Phi Phi Lay jsme měli zastávku, kde sem už netrpělivě nasadil šnorchl a ponořil jsem se do podmořské nádhery. Prošel jsem se po stejné pláži, po které chodil i Leonardo DiCaprio během natáčení filmu Pláž, no nejsem přeci nikdo menší .

Na obědě jsem byl na ostrově Phi Phi Don – Monkey Beach. Další zastávkou mezi Phi Phi Don a Bambooo byla na první pohled taková mělčina. Místní upozorňoval na to, že je tady hloubka 1m, tedy, abysme neskákali, protože by to byl asi tvrdý dopad. Rýží krmím rybky vě vodě, po chvíli mám u sebe celý „rybí harém“. Poslední zastávkou byl ostrov Bamboo. Jelikož bylo slunce ostré, zůstal jsem ve stínu v loďce, potom jsem si zašnorchloval, zjistil jsem, že hodně korálů je tady mrtvých. Výlet skončil, další den mě však čekalo nové dobrodružství – potápění.

Instruktorem v potápění byl Marek z Čech, který měl za sebou 700 ponorů, jako instruktor tady pracoval už 6 let. Ráno v 8.00 jsem už byl i s výstrojí na středně velké lodi. Okolo Phi Phi Lay jsme se přepravili jižněji ke dvěma malým ostrůvkům Bida Nok, které jsou neobydlené, šlo v podstatě o skály trčící z vody s výškou cca 100 – 150 m, na kterých rostly stromy a keře. Průměr každého ostrova mohl být cca 500 m. Tak tady jsem se potápěl. Bomba natlakovaná na 200 barů, což  by mělo stačit asi na ¾ hod., když se ponořím do hloubky do 10 m a měla by mi zůstat asi 5 barů rezerva. U skal bylo poměrně silné severní proudění. Pod hladinou byl úplně jiný svět, krásné koralové útesy, vodní had, velké mušle, které se otevíraly. Okolo mě plavaly duhovky (do 30 cm  velké pestrobarevné ryby), trumpety (bílošedé ryby), korálovky, ryby podobné skalárám, ježovky s 20 cm ostny. Okouzlil mě podmořský kaňon, asi 6 m široký přibližně stejně hluboký, který mírně stoupal nahoru, s hejny ryb, krásnými korály vysokými až do 1 metru. Po vynoření jsem spojenýma rukama ukázal směrem k lodi, která pro mě doplula. Další ponor byl za 2 hodiny. Na „dicapriově“ pláži jsem si dal oběd  a šnorchloval okolo skal na pobřeží. Odpoledne jsem si vyměnil bombu a vyrazil kousek za zátoku ke strmé 200 m skále.  Tady jsem obdivoval neobvyklé fialové korály, přestože už tady nebyly takové korálové komplexy jako u předcházejícího ponoru... V potápěčském centru jsem se potom podíval na video z potápění.

Další den jsem si vzal ploutve a šel jsem šnorchlovat na Monkey Beach. Na pláži si potom na mě začaly dovolovat i opice. Tak jsem jim rychle ukázal, kdo je tady generál, tak si daly odchod. Čekala mě poslední noc na ostrově.

Zašel jsem se podívat skrz osadu ke stezce na View Point. Po více než 300 schodeh byly 2 chatrče, u kterých byly kokosové palmy a ovocné stromy a pobíhalo tady hodně slepic.  Kousek nad tím byla vyhlídková skála. Z ní byl krásný výhled, z pravé strany zálivu světlezelená voda vynikala na písečném podkladu a omývala úzký přechod  s kokosovými palmami a ubytovacími zařízeními a z druhé strany tmavězelený záliv s hlubší vodou. Na vodě se u přístavu houpalo několik lodí, což vytvářelo krásnou scenérii. Vzadu se tyčily z vody skalnaté kopce porostlé původním pralesným porostem. Tam, kde byly koralové útesy voda ztmavla ze světlezelené na tmavězelenou. Dokázal bych se na tu krásu dívat věčně. Lodí jsem se přepravil na ostrov Ko Lanta. Ubytoval jsem se v hotelu. Pláž je tady kamenitá, potápění dost drahé...ale na pláži jsou pěkné přístřešky, stojící na dvou kůlech, v rozích podpěry, které držely střechu ze štípaného bambusu. Na zemi rohože, podhlavníky, nízký stolek, skvělé místo na relax.

Večer byl svátek světel a konaly se zde různé výlety. Jeden jsem si vybral, nákladním „pikapem“ jsem se odvezl do 4 km severně vzdálené části ostrova. Místní nás vedli po dřevěné stezce točící se až k pobřeží nad řekou k restauraci, ve které se mělo všechno odehrávat. V ceně výletu byl „coconut“ nápoj, švédské stoly + ovoce a jídlo podle vlastního výběru. Jídlo mi tady moc nechutnalo.... Musím ale říci, že pěkné bylo pouštění květů v banánových listech do vody. Byly pěkně naaranžované a uprostřed byla svíčka, 3 vonné tyčinky a každý si musel vytrhnout vlas, dát kousek nehtu + peníz a vložit to ke květům a při pouštění květů si něco přát.  Zajímavý večer byl za mnou.

Ráno bylo polooblačno, po snídani jsem vystavil svoje tělo slnečním paprskům a „povegetil“ jsem si u hotelového bazénu.  Okolo oběda už po slunci nebylo ani vidu ani slechu a schylovalo se k dešti.  V přístavu Ko Lanta jsem si koupil lístek na autobus do Bangkoku. Sleduji, jak nadháněči doslova čekají jako supi na kořist – na turisty, kteří se blíží k ostrovu. Každý si nějakého toho turistu „uloví“. Nadháněčů  je tady více než samotných turistů. Lodí se přesouvám do Krabi, městečko ani přístav nic moc. Strávit dovolenou sem jezdí na pláže okolo. Výhled na moře je však velmi zajímavý, z moře vystupují  „dračí zuby“ – t.j. malé skalnaté ostrůvky s holými skalnatými stěnami, prý jde o jedno z nejkrásnějších míst na světě. Nevím, až tak úžasné mi to nepřijde, ale dávám tomuto místu ještě šanci , možná když sem přijedu podruhé a na delší dobu. Autobus byl asi 1 km od přístavu. Cesta byla dlouhá, byl jsem dost hladový, protože zastávka v restauraci, která nabízela maso, po kterém lezli brouci mě tedy neoslovila...

Po vystoupení z autobusu si vybírám tuk-tuk. Zjistil jsem, že mě pěkně „natáhnul“, jelikož jsem byl jen kousek od Khao San. Co už, člověk se učí na vlastních chybách... Na Khao San to žije brzy ráno – bary otevřené, po ulicích běhají prostitutky, transvestiti s postavami lepšími než některé madmazelky od nás... Ubytoval jsem se v hotelu, který se mi sice zdál drahý, ale zjistil jsem, že jinde to lepší nebude, odpočinul jsem si na pokoji a potom jsem vyrazil do ulic prohlédnout si nějaké pamětihodnosti. Po městě jsem se pohyboval autobusem. Nejdříve jsem si prohlédnul Wat Tramit – zlatého Buddhu vážícího 5,5 tuny s výškou 3 m. Byla to nádhera! Při rabování chrámů byla tato socha obalena betonem a vhozena do řeky. Objevili ji v polovině 20. století, kdy ji z řeky vytáhli jeřábem. Během vytahování sochy povolilo lano, socha spadla na zem, beton se rozbil a tak se přišlo na to, jaký obrovský poklad se pod vrstvou betonu ukrývá. Dále jsem se přesunul ke Královskému paláci, jehož součástí jsou nádherné budovy, věžičky a střechy budov a samozřejmě nejkrásnější byl smaragdový sedící Buddha ve  zlatém rouše. Třikrát do roka mu král převléká roucho (během léta, zimy a v období dešťů).  Je tady velmi přísně kontrolováno focení či filmování, tak domů si moc záběrů nenesu.. Na vysokém pozlaceném věžičkovém trůnu si velebí majestátně. Pod ním je ještě množství jiných pozlacených Buddhů, z jiných vzácných kamenů. Venku se nacházejí různé sochy, pěkná zákoutí s jezírky, krásnými stromy ve tvaru bonsají.

Dále jsem si prohlédnul Wat Po. Tento krásný chrámový komplex ukrývá Buddhu, který je široký až 57 m a vysoký přibližně 15 m. Svoje tělo jsem nechal zrelaxovat při tradiční thajské masáži, která trvala hodinu. Vymasírovaný jsem byl od hlavy až po paty . Na Khao San prodávají pečené štíry, bambusové červy, larvy, sarančata....no jsem sice gurmán, ale všechno jíst nemusím.

Tento den jsem zasvětil trhům a thajskému boxu.  Během návštěvy trhů si všímám, že většina dětí chodí do školy ve stejnokrojích a dívky nemají dlouhé vlasy, rovné vlasy jim sahají max. do poloviny krku.  No ale chtěl jsem vám napsat něco jiného . Na víkendových trzích můžete sehnat všechno možné i nemožné. Textil, květiny, obuv, známky, potraviny, hodiny, knihy, ... Trh se rozkládal na ploše cca 14 x600m + v okolních uličkách. Trh denně navštíví cca 20 000 lidí, takže jeho nabídka byla adekvátní. Mě nadchly květiny, ty by se vyjímaly i ve francouzských zahradách. Chtěl jsem si domů koupit bambus, narazil jsem na okrasný žlutý a potom takový vlnkovaný. Vzal jsem oba dva. No, mám tedy zvláštní suvenýry, povezu 1,5 m velkého Buddhu a rostliny, no každému se líbí něco jiného.

Potom jsem se autobusem přesunul ke stadionu, kde měl probíhat box. Konají se zde odpolední a večerní zápasy – každý má 8 zápasů. Vstupné bylo tak enormně vysoké (800 B u ringu i 1500B!), že jsem se rozhodl tento zápas oželet. No náhodou by se mi tam ještě jedna ušla....  Ale nechávám si tuto „atrakci“ jako další důvod na návštěvu Bangkoku někdy v budoucnosti.

Nastal den odletu. Ještě jsem se zašel podívat na Khao San, i jsem si zdřímnul na ležadlech v Myhouse Guest hotelu a v podvečer jsem čekal na mikrobus, který mě měl spolu s ostatními dopravit na letiště. Na letišti jsem se ještě pokoukal v letištních obchodech a uvědomil jsem si, jak se mi nechce domů. Musím se rychle zamyslet nad naplánováním nové cesty... Kam bych mohl vyrazit přístě? Co takhle ke klokanům? Přede mnou je cca 8500 km vzdušnou čarou, a tak mám aspoň o čem přemýšlet.

CO se mi během této cesty nejvíc líbilo?

1. šnorchlovací deň na Phi-Phi
2. potápění na Phi Phi
3. turistika na severu u horských kmenů
4. travesty show na Pattay
5. nezapomenu však ani na hroznou cestu v Kambodži, kdy jsem seděl na korbě pickupu.
6. sloní nemocnice u Lampangu

....a takhle bych dokázal vyjmenovat ještě asi dost věcí ...prostě byla to úžasná cesta