THAJSKO, KAMBODŽA 3. část - SIHANOUK VILLE, TRAT, KOH CHANG, PATTAYA

Koh Chang

Autobusem jsem se přesunul za dalšími dobrodružstvími do Sihanouk Ville. Ubytoval jsem se v hotelu, jehož pokoje připomínaly vězení, neomítnuté stěny, okna s mřížemi, na zemi jen beton. Náladu jsem si zašel zlepšit na pláž, která byla od „hotelu“ vzdálená cca 300 metrů. Nemohl jsem odolat šnorchlování, podmořský svět je tak krásný, z vody jsem vytáhl krásný suvenýr, cca 40 cm hvězdici. Na pláži je tedy 100% lépe než v hotelu, dívky nosí na hlavách košíky s ovocem a mořskými příšerkami.

Sihanouk Ville se v roce 1996 – 1997 stalo dost velkým střediskem v představě očekávání návalů turistů. Byly zde totiž velké plány investorů vybudovat na jednom z blízkých ostrovů kasíno, ke kterému by létala letadla přímo z Kuala Lumpur. Mnoho hotelů vyrostlo v očekávání turistického boomu, ale politické problémy v letech 1998 – 1999 způsobily, že turistické komplexy se nenaplnily. Ničemu neprospělo ani to, že cca 20 km od Sihanouk Ville byla objevena velká skládka toxického odpadu z Tajvanu. Proto to tam v době mého pobytu vypadalo jako ve městě duchů, prázdné hotely, nedokončené parky.

Další část cesty jsem absolvoval na lodi. Na moři jsou pořádné vlny, vyfasoval jsem i sáček, kdyby to můj žaludek nezvládal. Mnozí ho zanedlouho i použili, já jsem zkoušel usnout. Z lodi jsem putovalna kambodžskou hranici, potom na thajskou, a minibusem do Tratu. Cesta trvala hodinu. Po vystoupení z minibusu se o mě perou nadháněči, našel jsem si celkem pěkné ubytování. Prohlédnul jsem si město, dal jsem si výborné palačinky a nudle na thajský způsob, které prý nebyly pálivé, ale pálily jak čert. Kdoví, jak potom pálí ty pálivé?

Lodí jsem se vydal na Koh Chang, plují se  mnou i další turisté, dokonce krajani z Francie. Už vidím krásné bílé pláže... Šel jsem si najít nějaký pokoj, a jeden jsem našel hned u pláže.  Moře má příjemnou teplotu a je čisté jako křišťál. Vybalil jsem si i šnorchl a vydal jsem se podívat ke skalnatému pobřeží. Okolo mě kameny poseté mořskými rostlinami, rybičky všech barev - připadám si jako v mořském snu. Večer je pláž plná osvětlených restaurací, stoly jsou v písku, blízko moře, neodolám a jdu vyzkoušet nějakou dobrou rybu.

V Koh Chang se nacházejí jedny z nejzachovalejších pralesů v Thajsku. Pronajmul jsem si motorku a vyrážím na jih. Před 16-ti lety tady bylo jen pár hotelů a slaměné bungalovy, dost se to tady za tu dobu změnilo, k lepšímu. Všechno se zmodernizovalo. Různými „stoupáky a padáky“ jsem se po asfaltové cestě dopracoval na konec cesty. Tedy vytřesený jsem byl pořádně. Měl jsem v plánu se i vykoupat, ale voda byla dost kalná. Bylo zde dost Thajců, protože byla zrovna sobota a oni se vypravili na výlet tak jako já. Zastavil jsem se i na Lonely Beach. Večer na pláži jsem si užíval posloucháním živé kytarové hudby. Na horizontu bylo vidět blikající světla z lodí, jejichž majitelé chytají ryby.

Objednal jsem si loď na šnorchlování, počasí bylo skvělé, jako v ráji – voda blankytně-modrá, palmy tyčící se sa nad bílou pláží... S dalšími výletníky jsem se vypravil na severní poloostrov Koh Changu, kde jen kotvily rybářské lodě. Pod hladinou v hloubce asi 3 – 4 m bylo nádherně. Měkýši měli neskutečné barvy - modrou, tyrkysovou, zelenou, červenou... Okolo plavaly ryby snad všech barev. Přesunuli jsme se k osamělému ostrůvku. Tady bylo ještě více živočichů a krásné korály, mořští ježci s 20 cm! ostny, tedy řeknu vám, toho bych nechtěl mít zapíchnutého v noze. Viděl jsem i vznášející se medúzu, okolo které byl houf asi 150 ryb. No medúze nebylo co závidět, protože všechny rybičky ji okusovaly. Potápění je skvělý zážitek, doporučuji. Nějakým nedopatřením jsem se vyskytl v restauraci, ve které obsluhovali transvestité, také zajímavý zážitek J.

Lodí jsem se dostal z ostrova na druhý břeh a taxíkem do Tratu a odtud autobusem do Pattaye. Našel jsem si hotel s celkem slušným pokojem, po osvěžující sprše jsem vyrazil do ulic. Na pobřeží jsem stihnul západ slunce, prošel jsem se uličkami, ve kterých bylo hodně různého zboží, dobrý výběr za dobré ceny. Potom jsem zašel na travesty show. Tedy musím uznat, ti chlapi byli k nerozeznání od žen. Všechno bylo promyšlené do posledního detailu – hudba, kulisy, je třeba to vidět, dá se to těžko popsat. Všichni měli elegantní pohyby, ženské nohy, poprsí. Přísahám, že napohled bych nepoznal rozdíl mezi mužem a ženou.

Na ulicích je i mnoho cestovních kanceláří, které nabízejí různé výlety, neodolal jsem a koupil jsem sivýlet na krokodýlí farmu.

Mikrobusem jsem se vydal za dalším dobrodružstvím na krokodýlí farmu. Nachází se kousek od Pattaye. U vstupu jsou 2 mil. let staré zkamenělé kmeny stromů, krásné zahrady s pestrobarevnými ostřihanými stromky i s 200 let starými bonsajemi. V zahradách byly vodní kaskády, kromě zahrad je zde i malá ZOO, ve které si můžete prohlédnout jeleny, pštrosy, vodní ptáky a jiná zvířata a atrakcí je cca 15 tygrů. S tygry se dalo za peníze i vyfotit. Šel jsem se podívat na krokodýlí show. Pod malou tribunou byl uprostřed proudloužený bazén s vyvýšenou plochou pro krokodýly a cvičitele. Ten je teda musel jinak poznat, protože si s nimi normálně hrál. Tahal je za ocas, zvedal do vzduchu, do tlamy jim vložil i hlavu. Dokázal v krokodýlí tlamě najít i místo, kterého, když se dotknul, tak krokodýl hned zavřel tlamu. Musí vědět, co od nich může čekat. I tak si myslím, že to vždycky nemusí vyjít... Před tímto vystoupením jsem byl na opičím a kouzelnickém programu a tedy oproti tomuhle to byl jen velmi slabý odvar.

Po krokodýlech jsem se šel podívat na slony. Byl jsem svědkem jak se jedna černoška (pojmenování krev a mlíko je slabé v jejím případě) fotila se slonem a ten ji znenadání chobotem vytáhnul do výšky a křičela jako „orangutan“ v říji.

Krokodýly na této farmě nechovali pro zábavu, ale na kůži a maso. Měli tady velký chovný rybník, kde žilo možná přes 100 krokodýlů. Když snesli vejce na písečný břeh, tak jim je sebrali. Malé krokodýly  potom chovali odděleně v malých betonových prostorech. Větší krokodýli žili v jezírku hlava na hlavě. Tady by ochranářům vstávaly vlasy.

Večer jsem se zašel podívat na thajský box. Tak určitě nejsem žádná padavka, ale nechtěl bych od takového boxera dostat ránu nohou. Krotitel hadů děsil lidi okolo kobrou, která mu skákala do tváře před zděšeným davem. Běloši se zde po ulicích procházeli s Thajkami, míjel jsem i několik párů stejného pohlaví a mraky transvestitů. Jako Francouz mám v sobě svobodného uměleckého ducha, který je nakloněn všemu, ale občas toho bylo moc už i na mě.

Autobusem jsem se odvezl z Pattaye do Bangkoku. Moc rád bych se co nejdříve dostal na Phi Phi, a tak jsem si koupil lístekdo Phuketu. Přímo v Bangkoku byly strašné dopravní zácpy. Všechny příjezdové cesty do Bangkoku byly nesmírně ucpané, doprava se hýbala šnečím tempem. Přestože výstavba silnic je ohromná a stále se budují nové, tak doprava je přímo úděsná...Mon Dieu, ať už ležím někde na pláži.